Dokument o tučňácích má zdařilé pokračování

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Dvanáct let po svém oscarovém dokumentu Putování tučňáků, který po světě vydělal v kinech téměř 130 milionů dolarů, se francouzský filmař a vědec Luc Jacquet vrací na plátna s dalším filmem o životě tučňáků císařských v Antarktidě.

Novinka nazvaná Putování tučňáků: Volání oceánu se tentokrát soustředí na zrod a „dospívání“ jednoho mláděte za pomoci jeho otce.

Snímek tím má své hlavní hrdiny, které mírně antropomorfizuje v duchu jednoho ze svých producentů, společnosti Disney. Žánr se opět pohybuje mezi přírodovědnou esejí a rodinným dobrodružstvím. Poskytnuté zoologické informace nejsou v žádném případě vyčerpávající, divák se nicméně o obtížném životě tučňáků něco naučí. A hlavně – dostane se díky Jacquetovu týmu k těmto roztodivným živočichům mimořádně blízko.

Volné pokračování, k jehož sledování není potřeba znát první díl, výrazně těží z uplynulého technického pokroku. Filmaři byli schopní ptáky natáčet ze vzduchu, na zemi a unikátně i pod vodou, v níž získávají tučňáci mrštnost. Obraz vypadá obdivuhodně dobře a čistě a obsahuje dost pozoruhodných detailů.

Dokument, jenž by si zasloužil samostatný film o svém vzniku, přibližuje diváky přirozenému prostředí tučňáků tak, že snad jen vlastní výlet do Antarktidy by mohl být lepší. Tučňáci navíc vypadají neodolatelně roztomile – v tomto dílu o to víc, o kolik víc se v něm vyskytuje mláďat – a přes řadu nebezpečí a strastí, které musejí překonávat, působí dobromyslně. Drsnost divočiny je zmírněna do dětem přístupné podoby.

Putování tučňáků: Volání oceánu (dokument, Francie, 82 minut) Režie: Luc Jacquet Hodnocení: 70 %