Cena za režii z loňského ročníku Berlinale i dvě nominace na Evropské filmové ceny potvrzují, že Barbara patří k nejpovedenějším filmům roku 2012. Německo ji vybralo jako svého oscarového kandidáta, mezi pětici nominovaných se ale Barbara nevešla.
E15: Barbara je drama, ale po pádu berlínské zdi se v Německu o NDR točily hlavně komedie jako Goodbye Lenin. Proč tomu tak bylo?
Na to se ptám sám sebe také. Posledním filmem před postavením zdi bylo Raz dva tři od Billyho Wildera, rovněž komedie, možná na něj všichni chtěli navázat. V Německu máme touhu vyčistit historii, napsat o ní tři romány, natočit tři filmy a poslat ji pryč. Ale paměť je různorodá. Není to jen jeden obraz. Teď chceme vidět, co se dělo mezi těmi ikonickými momenty z fotek. Začali jsme sdělovat osobní vzpomínky. Barbara je součástí tohoto směru.
E15: Barbara má v sobě i špionážní drama, souhlasíte s tímto hodnocením?
Ano. Vybavuje se mi román od Johna le Carrého Válka v zrcadle. Vypráví o špionovi žijícím v NDR. Zaujal mě, protože se tam píše o obyčejném životě v NDR, jak lidi jedí brambory, chodí v sobotu na tancovačku. Východní Německo tam není země za zdí plná bledých lidí. Na Západě vybudovali určitý obraz Východu. Podle něj tam dívky vypadaly jako sportovkyně napěchované anaboliky, lidi nebyli cool, neměli styl, žádnou revoluci roku 1968, neměli pop-music. Ale mí rodiče z NDR emigrovali, a když jsem jezdil za příbuznými do Saska, prožíval jsem tam skvělé prázdniny, potkával dívky, slyšel i dobrou muziku, cover verze písní od Beatles s německým textem. Panovala tam nedůvěra, byl to pruský byrokratický stát, ale byl tam i život. To jsem chtěl zachytit v Barbaře.
E15: Jak Barbaru ve východním Německu přijali?
To bylo velmi zajímavé. Já jsem z Düsseldorfu, tak jsem byl trochu úzkostný, když jsme film ukázali lidem z Východu. Všechny ty nové filmy o NDR natočili západní Němci, možná si o nás na Východě myslí, že jsme jako Helmut Kohl, bereme jejich historii, zemi, příběhy a vyděláváme na tom peníze. Ale lidé byli po promítání iritovaní v dobrém smyslu. Po projekci se strhla taková diskuze o tom, jaká byla NDR, že po deseti minutách už jsem nemusel sám nic říkat. Jinak co se týče čísel návštěvnosti, Barbara je můj nejúspěšnější titul.
E15: Bylo těžké najít vhodné lokace pro příběh z roku 1980?
Ne, v bývalé NDR nejsou peníze, takže spousta měst není opravená. Jen ta, kde je něco k vidění, ale o dvacet kilometrů dál už je mrtvá zóna. Našli jsme město, jehož web se jmenuje „nejděsivější místo v Německu. de“. Vážně. Psali tam, že v místní bývalé nemocnici lidé slyší nářky dětí. Je tam spousta starých domů, které kvůli památkářům nemůžou strhnout. Můžete si je koupit za euro, ale renovace by pak stála miliony. To bylo ideální město na natáčení. Mohli jsme si tam dělat, co jsme chtěli. Leží 45 minut vlakem od Berlína. Celé natáčení jsme jezdili jen vlakem a na kole. Byli jsme velmi ekologičtí.
E15: Evropská filmová akademie Barbaru vybrala do šestky nejlepším filmů roku. Jaký evropský film se letos líbil vám?
Moc jsem jich neviděl, protože moc pracuji. Z ostatních nominovaných znám jen Lásku, ta je fantastická. V listopadu jsem viděl americký film Margaret od Kennetha Lonergana, ten mě naprosto okouzlil. Že takové dílo nemá normální uvedení v kinech, je znakem krize.
E15: Máte rád horory. Nechcete někdy nějaký natočit?
To bych moc rád. V mých filmech jsou alespoň prvky hororu. Mám dvě děti a každý týden děláme doma semináře o historii hororových filmů. Mám rád evoluci zombie filmů, zajímá mě, co se s postavami nemrtvých stalo od Noci oživlých mrtvých z roku 1968. Když se na Postupimském náměstí ještě stavělo, chtěli jsme s přáteli na berlínské filmové akademii natočit horor, v němž by dělníci narušili hrob SS vojáků a ti by se vrátili jako nemrtví do moderního Berlína. Už jsem v duchu viděl, jak by vypadal plakát.
E15: Horor se zombie nacisty natočili nedávno Norové, jmenuje se Mrtvý sníh.
Ano, slyšel jsem o tom. Ale my měli ten nápad první.
