Reportážní či dokumentaristické zpracování závažných problémů doma i ve světě, volajících po řešení.
Martin Bandžák se narodil v Československu (dnes Slovensko), část dětství strávil v Zambii, kde rodiče pracovali jako lékaři. Fotografii se aktivně věnuje od svých 20 let. Prvním podnětem byl ale starý Contax, který mu otec daroval, když měl asi 12 let. V roce 2001 spoluzakládal humanitární organizaci MAGNA a dosud jí řídí.
Jeho série fotografií jsou provázané právě s činností této organizace a zobrazují lidi, kteří žijí na okraji společnosti. Za své fotografie získal několik ocenění, včetně Fotografie roku Czech Press Photo 2010 za portrét zraněného děvčete po zemětřesení na Haiti. Své reportáže pravidelně publikuje v médiích a cyklus Stratene zivoty (AIDS v Kambodzi) vydal knižně. Je ženatý, má dvě děti a žije současně na různých místech planety.
Fotografie Hizballáh, oslavy vítězství nad Izraelem Martin Bandžák, volný fotograf - Hizballáh, oslavy vítězství nad Izraelem Hizballáh každoročně oslavuje vítězství nad Izraelem ve své baště na libanonsko-syrských hranicích.|
Fotografie vznikla v městečku Hermel v Libanonu, které leží na hranici se Sýrií. Tady vznikl Hizballáh, tady má svoji základnu, tady má své věrné. Každý rok tu zároveň pořádá oslavy svého vítězství nad Izraelem, kdy se mu jej podařilo vytlačit z okupovaných území.
Hizballáh má dnes vlastní armádu a výrazný vliv na dění nejen v Libanonu, ale také v celém regionu. Díky podpoře z Íránu je dnes jedním z hlavních aktérů konfliktu v Sýrii. Má tam svoje sklady zbraní a vojáků. Ty verbuje právě díky všudypřítomné propagandě, žoldu v armádě a různým jiným výhodám, díky nimž se mladí muži v chudé části země hlásí do boje.
Já sám jsem se tam ocitnul úplně náhodou. V regionu působím díky humanitární organizaci MAGNA, která zde poskytuje zdravotní pomoc utečencům ze Sýrie. Na stadion, kde se odehrávaly oslavy, mě pozvali místní známí. Tisíce zfanatizovaných lidí, dav podpořený vysokou úrovní propagandy.
Několikahodinovým projevům lídra Hassana Nasralla předcházejí bojovná videa, propagace války, násilí, nadřazenosti. Dokonale zvládnuté, doplněné pouštěním balónů a zpíváním bojových písní. Jsem tam jediným cizincem (spolu se scénáristou a spisovatelem Marošem Heckem), u brány mi vezmou fotoaparát, na místě je přísně zakázané fotografovat.
Nepřekvapuje to, Hizballáh je tím známý. O to více mě překvapila srdečná atmosféra na stadiónu. Nikdo si na nás neukazoval, necítíme, že jsme tam navíc. K mému překvapení jsem fotit na iPhone mohl. A tak vznikla rovněž fotografie chlapce, který za podpory svých kamarádů, se zlatým "boxerem" na ruce zpívá bojové chorály a všichni mávají vlajkami na počest jejich lídra Hassana Nasralla.
Nerozumíme nic kromě slov Írán, Sýrie, Russia, Trump. Ale uvědomujeme si, že nejsme na právě bezpečném místě. Oslavy pokračují několik hodin, dav se v klidu rozejde, slyšíme výstřely a lidé se vrací zpět do každodenního stereotypu, kde jsou válka, zbraně a nenávist na denním pořádku.
Bandžák se stal také vítězem kategorie Problémy dnešní doby se snímkem Hizballáh a Portrét (se snímkem Děti mjí děti).
Děti mají děti - NikaraguaMartin Bandžák, volný fotograf - V Nikaragui jsou děti matkami Těhotná děvčata reprodukují cyklus chudoby, protože se staly matkami předtím, než se staly biologicky zralými. Trpí chronickou podvýživou a rodí se jim děti s nízkou porodní hmotností. 47 procent z nich jsou teenageři, které nedokončili základní vzdělání.|
Do oblasti Sutiava v Nikaragui jezdím již 10 let. Nejen proto, že humanitární organizace MAGNA zde poskytuje zdravotní pomoc, ale i proto, že prostředí je velmi fotogenické. Mám tam v zásadě neomezeny přístup. Inac je oblast jinak dost nepřístupná, lidé tam vůči cizincům zrovna přátelští nejsou. Je to zapomenutá část země u města Leon, kde žije kolem 10 tisíc obyvatel.
Rodiny jsou povětšinou složené z několika generací žen, muži zemřeli v občanské válce nebo odešli za prací do sousedních zemí. Oblast je známá i vysokým výskytem mladých prvorodiček, což je následek chybějící role otce v rodině v kombinaci s machizmem. Když jsem tam byl poprvé, viděl jsem mladých matek stovky. 11 až 12 let staré, přestaly chodit do škol.
O zdravotních a psychických následcích ani nemluvě. V prosinci 2016, když jsem tam byl naposledy, jsem fotografoval posledních 20 dívek v oblasti. I když se jedná o vděčné téma, jsem rád, že se podařilo za uplynulých 10 let komunitu změnit k lepšímu a tím pádem i pro mě téma Sutiava uzavřeno.