Henkeho tvorba pod hlavičkou Monolake vždy oscilovala mezi dvěma póly: ambientními, introspektivními momenty a syrovými beaty. Obě polohy spojuje především zvuková vytříbenost – Henke je nejen průkopníkem využití 3D zvuku při živých vystoupeních, ale i profesorem zvukového designu v Berlíně – a zacházení s kompozicí. Poklidné meditace i beatové orgie se nečekaně lámou, obracejí dovnitř, z rytmů vnějších se bortí do záplavy „vnitřních“ pod povrchem.
Novinka se ještě více vzdaluje zvuku raných nahrávek, na nichž Henke pomáhal definovat žánr berlínského (dubem inspirovaného) techna. Prim na ní hrají spíše zalomené než rovné rytmy, titulní skladba a několik dalších jsou parafrázemi klasických drum and bassových schémat, ovšem v tradičním podání Monolake. Tedy s pozorností zaměřenou na zvukové detaily, spíše na produkci a provedení než na „taneční“ rozměr skladby. Jiné působí jako vyloženě zvukové studie, mají komplexitu někdejších desetiminutových kolosů, přestože žádná nepřekračuje hranici šesti minut.
Ghosts proto vyžaduje více poslechů i pozornosti než předchozí, stejně rafinované, ale přímočařejší a přístupnější nahrávky jako EP Alaska/Melting nebo uzavřené komorní celky modelu Hong Kong. Album postrádá i (vizuální) přesah do architektury moderního města z Polygon Cities.
Ghosts představuje komplexní abstraktní dílo propojující obě tradiční polohy tvorby projektu. Ukazuje, že i v žánru elektronické taneční hudby lze stále posouvat hranice. Byť přívlastek „taneční“ se u Monolake ocitá v čím dál větších uvozovkách.
Monolake: Ghosts
Vydavatel: Imbalance Computer Music, 2012
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
