Expozice představuje Švankmajerovu tvorbu v celé její šíři a hlavně poukazuje na to, jak je jeho filmová tvorba spjata s jeho ostatními uměleckými projevy. Automatické kresby, asambláže, grafiky, objekty či texty jsou hravou součástí filmových kreací, jejichž erotický nádech jen podtrhuje absurditu lidské blbosti a předobraz zkázy „zkurvené“ civilizace. Sama výstava je živou hmotou, která se v jakémkoli okamžiku metamorfuje a poodkrývá další nečekané asociace.
Témata jako dětství, emocionalita, jídlo, afektivita, sen, erotika odrážejí všechny umělcovy myšlenky a promítají se na zdech galerie v příbězích autorovy bohaté filmové produkce. Ty ostatně tvoří zvukové zákulisí galerijního dokumentu. Prostřednictvím gestického sochařství upozorňuje autor na potlačovaný hmatový smysl, který nejcitlivěji zprostředkovává emoční koeficient jednotlivých děl ve společném dialogu.
Ke každému tématu je připsáno několik postřehů, textových záznamů či jen volnoběžných myšlenek, syrově komentujících lidské slabosti. Objekty poskládané z kostí, odpadu či odumřelých přírodnin postrádají jakékoli rozumové vysvětlení, ale za to přitáhnou divákův pohled a vtáhnou jej do inspirativního dialogu. Ekologická katastrofa, kterou právě prožíváme, nechává ročně vyhynout desítky živočišných druhů, pak nezbývá, než aby je imaginace nahradila jinými, těmito slovy uvádí autor sekci s obludnými příšerami, které jen tak v zoologické zahradě nepotkáte.
Celovečerní film Něco z Alenky skvěle doplňuje loutkové kulisy v rozměrných velikostech, ve kterých se sami ztrácíte a podvědomě se převtělujete v bezbrannou loutku, která se manipulativně prochází uměle vytvořeným světem, v němž sen není přepychem. Výstavu symbolicky zakončuje scéna promítacího sálu, která nám přetáčí poselství, že každý z nás je spiklencem své slasti a šílení nemusí mít jen negativní konotace. Klapka, konečný záběr a stop.
***
Jan Švankmajer: Možnosti dialogu /Mezi filmem a volnou tvorbou Dům U Kamenného zvonu Výstava trvá do 3. února Hodnocení: 100 %
