Prvním z nich je vzpomínka na čistý streetart. Druhou sférou je zanícení pro moderní technologie, ovšem v netradičních kontextech.
Vycházíme-li z pověstné definice surrealismu jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole, jsou Kinterovy souložící vrtačky a vysavače surrealismem všedního dne. Sem patří i starší skulptura z brambor, která je jistou reminiscencí na návody v časopisech ABC či VTM, jak si s domácími prostředky něco na koleně vyrobit nebo si osvětlit nějaký fyzikální princip.
Nejzajímavější je však umělec v dílech, která se věnují moderní společnosti jako celku a našemu místu v ní. Prim zde hraje zpochybňování, hravé přehodnocování, posuny mimo kontext. Umělec, který se uplatňuje i jako scénograf, je nejsilnější, když může pracovat zároveň se samotným výstavním prostorem. Jedním z jeho nejpodivuhodnějších kousků je probourání zástěny, která zamezovala vstupu přirozeného světla do galerie, nebo iluzivní potrubí a kabely vedoucí jakoby do zdi. Ukazují tím, jak je naše vnímání městské reality kusé, jak to podstatné je často ukryto.
Ze snahy utemovat se před světem vzešly instalace Plumbař či Špatná inovace ve jménu ochrany, což je obrněný a maskovaný kočárek pro miminko. Silně působí také modifikované městské prvky vtažené do prostoru galerie. Z prostorových důvodů nebylo možné vystavit pouliční lampu pro sebevrahy umístěnou pod Nuselským mostem a obrácenou směrem vzhůru. Kintera byl díky ní jmenován Umělcem roku 2011.
Výstava má i své propady. Když umělec vytvořil svého chlapečka bušícího hlavou do zdi (Revoluce), bylo to sice jednoduché, ale působivé. Jeho současný satan naslouchající apokalyptickým zprávám z rádia a bušící do bubnu (Bad News), není ani jedno z toho. Je to infantilní hříčka blížící se pokleskům v tvorbě Davida Černého.
Kryštof Kintera: Výsledky analýzy Městská knihovna
Výstava trvá do 13. května
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
