„Láska je všechno, co existuje“ | E15.cz

„Láska je všechno, co existuje“

Herec Jan Budař se ve svých třiatřiceti stále učí. Nejdůležitější je ale pro něj láska.

Tak trochu jako hru pojal herec, režisér, hudebník a scenárista Jan Budař další díl seriálu Sedmičky Generace 77. Jelikož je zcela zaměstnaný natáčením nového českého filmu Lidice, dal redaktorovi Sedmičky volnou ruku při psaní s tím, že mu krátce odpověděl jen na pár dotazů. „Sám jsem velmi zvědavý, jak vidí třiatřicátníka Budaře třiatřicátník Pavel Mokrý,“ napsal Budař. Redaktor Sedmičky na jeho hru přistoupil.

Jan Budař se narodil poslední červencový den roku 1977 ve Frýdlantě. Později se přestěhoval do Brna, kde vystudoval gymnázium a Janáčkovu akademii múzických umění. Už tehdy objevil krásu divadla. Hrál ale většinou na menších scénách. Před filmovou kamerou se poprvé objevil před třinácti lety v komedii Stůj, nebo se netrefím.

Nezapomenutelná role však přišla až v roce 2003, kdy ho do úlohy Standy ve snímku Nuda v Brně obsadil Vladimír Morávek. „S Janem se pracovalo velkolepě, hlavu si nechal odbarvit a do erotických scén šel po hlavě a byl vtipný a statečný, velkorysý a odvážný. Jsem mu, myslím, zavázán mnoho a mnoho. A rád,“ řekl režisér Morávek, jehož překvapilo, že je Budařovi už třiatřicet let. Věk je ostatně podle něj pro tohoto blonďatého herce s modrýma očima deviza, protože má obrovský potenciál. „Myslím, že dokáže všechno, v co bude věřit. V tom má opravdu hezkou povahu,“ dodal Morávek.

Sběratel lvů

Za roli málomluvného a trochu opožděného Standy získal Budař prestižní ocenění, Českého lva. A to dokonce dvakrát. Za scénář a nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Skleněné lvy má ostatně Budař už čtyři. Další dva dostal za vedlejší role ve filmech Václav a Mistři.

Přes obrovskou popularitu je Budař ve své podstatě introvertem. Snaží se zachovat odstup a mnohem lépe se cítí v menší skupině lidí. Možná právě proto nedává médiím rozhovory jak na běžícím pásu. Popularita je však pro něj příjemná. „Svádí ale k tomu, aby si člověk o sobě myslel, že je nějak moc výjimečný a to je trochu nebezpečné. Takže se bráním, co mi síly stačí, a věřím si, že to ustojím. Nic jiného mi nezbývá,“ prohlašuje Budař, který se na stránkách bulvárních novin a časopisů moc neobjevuje.

Budař ovšem není uzavřený. Jeho přátelé mají rádi jeho svébytný smysl pro humor. Vnímá ho tak například zpěvák Richard Krajčo, který si s ním zahrál ve filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. „Obdivuju jeho smysl pro humor, a to třeba i v písních, což já nemám, musím říct. Mě by nenapadlo napsat píseň o máminých prsou. Přijde mi to vtipné a má to určitou hloubku, což se mi hrozně líbí,“ tvrdí Krajčo.

Vím, že nic nevím

Budař o sobě říká, že ve svých třiatřiceti letech toho poznal už hodně. Přesto ví, že vlastně nic neví. „Byť už jsem hodně poznal, je mnohem víc toho, co zatím nevím, učím se a dozvídám. Jak o sobě, tak o všem, co existuje,“ tvrdí Budař.

Pochopil například, že duše nestárne, jen fyzické tělo. „A taky že na letech nezáleží, leda bychom jimi chtěli dodávat sami sobě nějakou důležitost. Už jsem pochopil, že láska je všechno, co existuje a že každý z nás touží být milovaný,“ doplňuje herec, který se rovněž naučil, že věci se často dějí jinak, než si lidé myslí.

„Taky už vím, že talent má každý člověk. A taky vím, že se není čeho bát, jen na to často zapomínám. A taky souhlasím, že nejkrásnější mantrou je věta: Nechť jsou šťastny všechny bytosti,“ říká Budař.
V posledních týdnech je zaneprázdněný prací na českém filmu Lidice. Hraje v něm kasaře Petišku a před natáčením se přiznal, že u čtení scénáře Zdeňka Mahlera plakal.

Emoce a pocity z filmu převádí Budař i do hudby k filmu. Krom toho, že je herec, je rovněž i hudebník a frontman skupiny Eliščin band. Na brněnském pódiu jej mohou diváci spatřit 28. října v klubu Alterna. „Na koncertě zazní mimo jiné i nová píseň Lidice ze stejnojmenného filmu,“ láká Budař na své vystoupení. Jeho fanoušci ho ale mohou vidět už 8. října v Divadle Husa na provázku, kde hraje v netradičním představení Proměna aneb Budař už zase hoří…

A jak skončila hra s Budařem? Text o sobě si přečetl a e-mailem poslal odpověď. „Je to napsané moc hezky. Děkuju. Kdy to vyjde? Abych to nepropás,“ napsal Budař a připojil smajlíka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!