Lékárna u nemocnice je výjimečná. Lidé tam stojí fronty

V Karlovarském kraji je devadesát plus jedna lékárna. Ta patří kraji a lidé ji berou útokem. Kraj totiž vrací pacientům regulační poplatky za recepty, na které tam vyzvednou léky.

Je středa 12. srpna, pár minut po půl desáté dopoledne. Ze dveří ústavní krajské lékárny u karlovarské nemocnice pomalu vychází třiaosmdesátiletý Kurt Rückl s igelitovou taškou plnou léků a směřuje jen o pár desítek metrů dál k pokladně. Tam mu za chvíli vrátí takzvaný regulační poplatek, který za předepsané léky právě zaplatil. Ve složitém nemocničním areálu nemůže zabloudit. Jednak tam nejde poprvé, ale i kdyby. Hned naproti proskleným dveřím do lékárny září nepřehlédnutelná šipka s nápisem: Pokladna. Ukazuje nejkratší cestu do momentálně nejnavštěvovanější kanceláře karlovarské krajské nemocnice.
„Pokaždé, když si tady vyzvednu léky, mi v pokladně vrátí šedesát až devadesát korun. S manželkou už nejsme nejmladší a bereme hodně léků, takže to jsou pro nás nemalé peníze,“ říká Kurt Rückl a pochvaluje si, že dnes se před lékárnou netvořily dlouhé fronty. Zřejmě kvůli špatnému počasí. „Jindy je to horší. Dovnitř pouštějí jen po skupinkách, takže se venku dlouho čeká,“ dodává.

Šetří stokoruny

O deset minut později opouští momentálně nejžádanější lékárnu v regionu Růžena Kordová. Sedmdesátiletá dáma se opírá o francouzskou hůl a také ona má namířeno k pokladně. Usmívá se. „Před pár týdny jsem venku čekala skoro dvě hodiny, jaká tady byla fronta. Dnes to šlo,“ pochvaluje si.
Také ona už několik měsíců chodí pro léky výhradně jen do lékárny u nemocnice, jejímž zřizovatelem je Karlovarský kraj. Důvod je prostý. Kvůli tomu, že kraj nabízí pacientům účelový dar ve výši uhrazeného regulačního poplatku, už letos podle vlastních slov ušetřila přibližně pět set korun.
„Do lékárny ve městě jdu jenom tehdy, když tady něco neseženu,“ odpovídá na dotaz Sedmičky.
Do pokladny jde i šestasedmdesátiletá Anna Galleová. „Já chodím i do jiných lékáren. Ale dnes jsem musela vyzvednout víc léků, a tak jsem šla sem,“ říká, zatímco před lékárnou se už pomalu znovu utváří hlouček pacientů s recepty v rukou. Převažují mezi nimi důchodci a matky s malými dětmi. Ve středu byl v krajské lékárně relativně klidný den. Přestože si pro léky na recepty přišlo několik desítek pacientů, před vchodem se tentokrát netvořily fronty jako jindy. To pak má ostraha plné ruce práce a dovnitř pouští lidi jen po malých skupinkách. Víc jak šest lidí už se v malé lékárně mačká.
„Když je tady nával, musím hlídat demarkační čáru. Jinak by tam lidé magistry ušlapali,“ vysvětluje pracovník ochranky. Je příjemný, usmívá se, odpovídá na otázky. Jen si nepřeje, aby se v novinách objevilo jeho jméno. „Lidé mi tady často nadávají, a to kolikrát velmi sprostě. Třeba, že nemáme u lékárny lavičky, kde by si mohli sednout a počkat, až na ně přijde řada. A někdy, když tady dlouho čekají, jsou sprostí uvnitř i na magistry,“ říká.
Ústavní lékárna Karlovarského kraje, jejímž hlavním úkolem je připravovat léky pro krajskou nemocnici, zažívá nápor denně, vždy zhruba ve třech vlnách. Hned po otevření v půl osmé, potom po deváté hodině, když přicházejí pacienti z ordinací lékařů, a nakonec před zavírací dobou ve třináct hodin. Nenavštěvují ji jen lidé z Karlových Varů, ale pro léky sem jezdí i pacienti z Ostrova, Nejdku, Chodova, Žlutic i Sokolova. Zatím.