Lidé mě poznávají na ulici. Já ale chci, aby jednou poznali i mé písně

Když Petr Ševčík z Brna před dvěma lety vypadl v ČeskoSlovenské SuperStar, zařekl se, že se do soutěže už nepřihlásí. Na letošní casting ale přišel znovu. A dostal se až mezi posledních pět finalistů.

Proč jste se přihlásil do soutěže znovu, když jste tvrdil opak?

V médiích má replika vyšla poněkud nepřesně. Řekl jsem, že se nevrátím do soutěže, dokud neudělám pokrok.

Cítil jste, že letos by to šlo?

Hlasový rozsah se mi od mých čtrnácti let zvyšuje. Rozdíl je poznat. A poznala ho i porota, přes kterou jsem postoupil až do finálových večerů.

V předchozím ročníku jste však vypadl už v divadle.

Nebyl jsem připravený. Jak po stránce hlasové, tak po psychické stránce. Divadelní kolo je obrovský nápor na nervy. Soutěžící při něm zažívají neuvěřitelný stres a vlastně nejsou ani odpočatí. Proto jsem to v minulé SuperStar nezvládl.

Vaším hendikepem byl i váš slabý zrak.

Rozhodilo mě, že jsem nemohl text písně přečíst na čtecím zařízení. Při následném vyšetření mi naměřili vadu minus deset dioptrií. Jen pro úplnost, brýle jsem měl na minus 8,5 dioptrie, proto jsem ten text nepřečetl. Podstoupil jsem operaci a připadal si jako v pohádce. Letos jsem tak nemusel mít brýle, které mnozí diváci vnímají jako vadu na kráse. A hlavně jsem už věděl, jak se mám chovat, a mnohem lépe jsem se připravil.

Co pro vás znamená účast v SuperStar?

Chci dělat to, co mě baví. Snažím se prosadit svou hudbu.

Jak vnímáte „životnost“ hvězd vzešlých z takových soutěží?

Každý z finalistů je jiný. Někdo bere SuperStar jako příležitost, jiný se chce ukázat, aby mohl hrát třeba v muzikálech.

A vy?

Chci skládat a produkovat hudbu. Přijde mi povrchní, že bych se měl jen zviditelnit.

Takže brzy vydáte album?

Pracuji na CD, o němž ještě budu debatovat s producentem Jaro Slávikem. Zatím je to pouze ve stadiu plánování.

Předpokládám, že vás už ale někdo oslovil, abyste zazpíval na nějaké akci.

Jsou to předběžné nabídky, ale nic konkrétního. Přemýšlím o tom, že bych udělal pro své známé menší koncert, kde zazpívám písně, které jsem zpíval v SuperStar. Mohlo by to být kolem mých dvacátých narozenin. Ty mám 16. června.

Jak vnímáte pištící fanynky?

Náklonnost fanynek je pro mě příjemná. Zastavují mě i na ulici. Chtějí fotku nebo podpis. Není pro mě ale důležité, že mě lidé poznávají. Přál bych si, aby jednou poznali hlavně mé písničky.

Pomohlo vám i to, když jste se nechal ostříhat?

Dlouhé vlasy jsem si chtěl nechat. Ale když za mnou přišlo pět vlasových stylistů a tvrdilo, že ze mě udělají hvězdu, váhal jsem. K rozhodnutí zkrátit vlasy mě vlastně posunuly holky ze soutěže. Říkaly, že budu vypadat daleko líp. Měly pravdu.

Popularita s sebou přináší i zprávy v bulváru. Bulvár psal o mně a Monice Povýšilové. Prý jsme první zamilovaný pár v SuperStar. Vyfotili nás na Petříně a bulvár pak napsal, že jsme tam byli na romantické procházce. Ve skutečnosti nás tam bylo patnáct. Smířil jsem se s tím, že si novináři píší, co chtějí. Pokud mí přátelé a rodina vědí, že je článek lež, budu bulvár přehlížet. Stejně jako kritiku, kterou jsem si nejdřív bral, ale pak si na ni zvykl.

Kvůli soutěži jste přerušil studium na právnické fakultě Masarykovy univerzity. Ke studiu se vrátím, ale nejdřív v lednu. Teď mám ještě povinnosti v SuperStar.

Za pár dní oslavíte dvacetiny. Co byste si přál?

Loni jsem chtěl saxofon, chtěl jsem se na něj naučit hrát. Nedostal jsem ho a letos ho už nechci. Neměl bych na učení čas. Jsem spokojený s tím, co mám.