Na dobu před dvaceti lety vzpomínáme s úsměvem. Ačkoliv to vlastně k smíchu není. A naše děti už ani netuší proč.
Na náměstí v Berouně bylo jediné papírnictví. Pro dvoubarevnou propisku jezdili rodiče školáků do Kotvy, Máje či Bílé labutě. Trofejí byl jogurt s ovocem či plastová hrací kostka s jablečnou dření. Ta později skončila na kouli tažného zařízení či jako kasička na desetníky přejeté tramvají pro rodinné žolíky.
Jednotvárná školní móda
Po Vánocích se ve třídě obvykle sešly tři děti ve stejném svetru. Doba jednotvárné módy nahrávala tvořivým maminkám a babičkám.
„Nejstrašnější byl chemlonový kabátek, který mi upletla babička. Nedalo se v něm připažit,“ vzpomíná Filip Janda.
O přestávce slupnout krajíc šumavy s gothajem a pak už foukat rýži skrz verzatilku, vyměňovat céčka nebo se poškozovat klik-klak koulemi. Případně měnit obrázky ze žvýkaček.
„Pionýrský slib jsme skládali u hrobu neznámého partyzána. Co jsme dělali na schůzkách, přesně nevím. Ale na slavnostní kroj jsme byli pyšní. Modrá košile, sukně s páskem vždy připraven a rudý šátek, uvázaný jako jednička,“ vybavuje si dětství ve škole Monika Kráslová.
Mluvící slon
Kdo neměl dopisovacího kamaráda ze Sovětského svazu, měl problémy se soudružkou ruštinářkou. Zároveň přišel o obtisky, které přátelé občas poslali. Odebírat časopis Ogoňok bylo povinné. Psali v něm, že v tallinské zoo mají slona, který mluví. Jako důkaz otiskla redakce jeho velkou fotografii.
Děvčata nosila na tělocvik slušivé modré trenýrky s bílým tričkem, chlapci trenýrky červené s bílým nátělníkem. K tomu ještě cvičky, legendární jarmilky.
Poupata na Strahově
Triumfem dějinného optimismu byla spartakiáda. Vběhnout za zpěvu Michala Davida Branou borců na strahovský stadion ale směli jen ti nejlepší. Vojáci se mazali naftou, aby se pak na střeše roty týlového zabezpečení opalovali. „Cvičila jsem na skladbu Poupata. Strašně se mi to tenkrát líbilo a tu písničku si pamatuji dodnes,“ říká Alena Zajícová. Aby ne, když ji její dětské ucho při takzvaných secvičných slyšelo stále dokola. Až do zblbnutí.
Co jen z tebe bude
Výběr střední školy záležel hlavně na schopnosti rodičů obstarat tlačenku.
Atraktivnější školy obsazovaly ratolesti řezníků, zelinářů, vedoucích Mototechny nebo papalášů.
Méně šťastný zbytek třídy našel uplatnění v oborech, jako byl kuchař-číšník, holič-kadeřník, horník nebo prodavač čehosi.
Chlapce verbovala do svých řad lidová armáda. Vstup k zeleným mozkům ale mladíky degradoval na bambuly.
