Chce to dávku odvahy, teplé oblečení a dostatečnou zásobu vody a jídla. A hlavně pevnou loď, která bezpečně zvládne stovky kilometrů dlouhou cestu. Přece jen plout z Břeclavi k Černému moři není jen tak.
Taková plavba se může zdát skoro nemožná. To je ale omyl. Ač to mají Jihomoravané ke slané vodě přes půlku Evropy, dá se o Břeclavi říct, že je námořním přístavem. Má to jen „malý“ háček. Žádným trajektem ani parníkem se turista třeba k ukrajinskému Krymu nedostane. Zatím.
„Kdyby se chtěl člověk nalodit na Dyji v Břeclavi, tak jedině pod podmínkou, že by měl malé plavidlo,“ vysvětluje bývalý námořník David Korda, který dnes dělá kapitána menších říčních lodí vozících turisty po okolí Břeclavi. Loď by se totiž musela dostat do řeky Moravy, která je levým přítokem Dunaje.
Místo, kde se Dyje vlévá do Moravy, však není splavné. A to je prozatím ten hlavní problém. „Neexistuje potřebná vodní trasa, takže v úvahu připadá jedině tak kajak, na němž by šlo do moře doplout,“ tvrdí Korda.
Kdokoliv by chtěl dobrodružnou cestu podstoupit, musel by si vzít v práci dovolenou. Trvala by totiž nejméně týden. „Za dnešních podmínek možná až deset dnů. Ale snad se dočkáme toho, že z Břeclavi jednoho dne k moři doplujeme normálně lodí,“ doufá Korda.
O projektu, který by propojil jih Moravy s mořem, se mluví už dlouhou dobu. Říká se, že o něm přemýšlel i Karel IV. A jeho velkým příznivcem byl také zlínský podnikatel Jan Antonín Baťa, jehož jméno nese dvaapadesát kilometrů dlouhý vodní kanál, který se táhne z Otrokovic až do Rohatce.
„Byli lidé, kteří mě přesvědčovali, že na to, abychom si postavili silnici středem státu, nejsou peníze. A že není peněz na systém kanálů. To bylo ovšem předtím, než jsme za krátký čas sehnali miliardy na zbrojení,“ řekl Baťa v roce 1937, krátce před druhou světovou válkou.
Právě válečný konflikt byl jedním z důvodů, proč plány na výstavbu vodního koridoru ztroskotaly. Na začátku dvacátého století za Rakouska-Uherska totiž začali dělníci na projektu pracovat. Plán byl takový, že se propojí tři řeky – Dunaj, Odra a Labe. Břeclav by se tak stala křižovatkou, podobně jako u železnice. Žádná z předešlých vlád se myšlenky nevzdala, přesto se nikdy nepodařilo vodní koridor dostavět. Česko je tak stále jediným členem Evropské unie, který nemá přímé napojení na moře.
„Tato vodní cesta je multifunkční vodohospodářské dílo zásadního významu pro Česko i pro Evropu. Je stejným rodinným stříbrem, jako nejužší místo americké pevniny Panama nebo území Suezského průplavu,“ tvrdí Tomáš Kolařík z Českého plavebního a vodocestného sdružení. Podle něj by koridor pomohl rozvoji ekonomiky i cestovního ruchu. „Podél cesty je celá řada muzeí a atrakcí pro ty, kteří rádi prozkoumávají regiony a menší města. Sportovním nadšencům nabízí příležitosti pro rybolov nebo vodní sporty,“ vyjmenovává Kolařík výhody.
Ekologové jsou proti
Proti vodní soustavě, která by spojila Černé, Baltské a Severní moře, však protestují ekologové. V roce 2003 založili i mezinárodní sdružení. Kritizují cenu projektu, která se má vyšplhat ke dvěma stům miliardám korun, a zároveň se obávají dopadů na životní prostředí. „Výstavba a úpravy na 1980 kilometrech vodní cesty by mohly ohrozit území chráněná nebo navržená k ochraně v pěti zemích. Rakousku, Slovensku, České republice, Polsku a Německu,“ píše se třeba ve zprávě Hnutí Duha.
Zatím jsou tak plány na propojení řek jen na papíře. Ale i kdyby padlo rozhodnutí v nebližších dnech, obyvatelé Břeclavi si na výlet ze svého města rovnou k moři počkají. Výstavba by totiž trvala déle než patnáct let.
„Na druhou stranu se nejedná o stavbu na evropské standardy nijak neobvyklou. Tyto kanály jsou běžné v Německu, Holandsku a Francii. Dokonce se staví v Srbsku a Chorvatsku,“ říká manažerka Lodní dopravy Břeclav Monika Vintrlíková. O využití kanálu nepochybuje. „Hlavně by sloužil jako ekologická nákladní cesta místo kamionů. Určitě by kanál náš kraj i zatraktivnil,“ míní Vintrlíková.
Její optimismus už nesdílí zástupci některých jiných firem. Například obchodní ředitel strojírenské společnosti Tranza, Jan Rebenda, je přesvědčen, že lodní doprava je příliš nákladná. „Navíc je i komplikovaná, protože zboží bychom museli překládat. Vodní trasu bychom využívali jen v případě, že by se dramaticky zdražilo mýtné na silnicích. Samozřejmě za předpokladu, že taková vodní cesta vůbec někdy vznikne,“ podotýká Rebenda o projektu.
Odpůrců i těch, kteří koridor podporují, je na každé straně dost. Mírnou nadějí pro příznivce projektu je jednání zástupců ministerstva dopravy s polskou stranou, které se uskutečnilo před pár dny v Ostravě. Politici chtějí oslovit i Slovensko. Jestli se ale najde politická vůle a peníze, je stále otázkou. V minulosti se to mnohokrát nepodařilo.
