„Tak jak jste si dneska zalyžovali?“ „Ale, docela to ušlo. Sníh se moc nebořil, takže na kopec jsme se vyšplhali už za hodinu. A představ si, že jsme ho sjeli třikrát!“ „Tak to jste si pěkně mákli! A jak se jelo dolů?“ „No, musím uznat, že Tonda byl rychlejší. Je to tím, že má to super vychytané vázání z rákosu. Taky si ho pořídím, ale musím ještě pár zlatých ušetřit. Nechtějí na to dávat slevu, protože to je zatím nejnovější model.“
Takhle nějak mohl vypadat rozhovor lyžařských fajnšmekrů, kteří kdysi propadli nové mánii. Tehdy zdaleka ještě nelyžoval každý, ale postavit se na dřevěná prkna bylo stále více „cool“.
V těchto dnech je to přesně sto let, kdy nadšenci doslova vydupali ze sněhu první regulérní lyžařský závod, v němž nechyběly vedle běhu ani skoky na lyžích. V půvabu si ovšem s ostatními nezadala speciální disciplína, která obnášela sáňkování dam.
Dnes si každý sjezdař může při pohodlné jízdě lanovkou v klidu ony časy představit a oddechnout si, že do kopce nemusí šlapat po svých. Stále více dnes ale také získává na oblibě skialpinismus, při němž si radost z jízdy na kopci musíte zasloužit podobně jako naši předkové v roce 1912. Každý milovník zimních výprav či divoké jízdy si dnes může vybrat, jestli je jeho lyžařskému naturelu bližší snowboard nebo sáňky.
Co si naopak vybrat nemůže, je počasí. Vlekaři upozorňují, že varovné televizní a internetové předpovědi mnohdy zbytečně odrazují návštěvníky, kteří pak radši zajedou na několik dní do Rakouska. Co na tom, že zima je tam stejná jako v Jeseníkách. Možná by nebylo od věci představit si při každé výstražné prognóze Tondu s rákosovým vázáním bez lanovky a speciálního termoprádla a smířit se s faktem, že v zimě je občas zima.
