Jsou zapsané v České knize rekordů jako nejstarší mažoretky. Neoficiálně jim náleží také titul světový, protože v Guinessově knize rekordů podobný zápis není.
Začalo to před šesti lety. „Viděla jsem vystupovat malé mažoretky, kterým byly tak tři roky. Byly ještě nešikovné, padaly jim hůlky, ale v tom snažení byly úžasné. Tehdy jsem s babičkama dělala terapie pomocí hudby a napadlo mě nabídnout jim podobné cvičení s hůlkama. Myslela jsem, že mě s tím pošlou do háje, ale chytly se toho,“ říká Karla Venháčová, sociální pracovnice z Domova pro seniory Korýtko v Ostravě-Zábřehu.
Nejmladší je sedmdesát
Vyrobily si hůlky z dřevěných bidýlek, na konec připevnily bambulky a pustily se do cvičení. K překvapení Karly Venháčové s tím po půlroce nesekly, ale cvičí dodnes.
Zpočátku jen seděly, vždyť v téměř devadesáti letech už nějaké ty nemoci přece jen jsou. „Teď už jsou babičky schopné dělat cviky ve stoje. Dokonce pochodují a tancují,“ raduje se Karla Venháčová.
„Mám ráda lidi a pohyb, jsem šťastná, když nás naše Karlička pochválí, že se nám to povede,“ říká kapitánka Alžběta Pyšnová. Během cvičení zapomenou na bolístky a dávají do toho všechno. Na trénink jich chodí asi dvacet, na vystoupení jede osm z nich. Podle toho, jak se kdo cítí. Vždyť nejstarší Ludmila Schneiderová a Jarmila Gocálová oslavily letos osmaosmdesátku.
Už bez mužů
Vystoupení je pro ně svátek. „Pečlivě se připravují, aby byly vyspané a nachystané,“ říká Karla Venháčová. Důležité jsou kostýmy. „Začínaly jsme od píky. Nejlevnější látka na sukně, obyčejná trička. Lodičky jsme ozdobily kytičkami,“ vzpomíná Venháčová. Teď se šijí profesionální kostýmy. Dřevěné hůlky vyměnily za profesionální kovové. Těžší, ale s lepší rotací.
Jen muži už mezi nimi nejsou. „Ženské toho zkrátka vydrží víc,“ chválí své svěřenkyně Karla Venháčová.
