Přes devět tisíc kilometrů, čtrnáct hodin letu a sedm časových pásem dělí desetimilionové Česko od trojnásobně lidnatější Malajsie. Zatímco v tuzemsku nemá multikulturní život kdovíjak hluboké kořeny, pro čtvrt světa vzdálenou zemi představuje hlavní stavební kámen. Malajci, Číňané, Indové a desítky dalších národností vyznávajících různé formy islámu, buddhismu, křesťanství, hinduismu nebo řady čínských lidových náboženství vytvářejí ze své země místo, které stojí za to navštívit – a inspirovat se.
Pekelně páchne, zato chutná božsky, popisuje náš průvodce po Kuala Lumpuru pochoutku durian, „krále ovoce“ jihovýchodní Asie. Místní si ho cení na zhruba devadesát ringgitů, v přepočtu asi pět set korun za kilo. Zatímco malajsijským trhovcům zajišťuje celoroční příjem nejen z kapes zvědavých turistů, v propojených mrakodrapech Twin Towers nemohou smradlavé plody ani cítit, a to doslova.
Při vstupu do jednoho ze 42 výtahů kdysi nejvyššího mrakodrapu světa vedle standardních tlačítek spatřujeme i striktní zákaz: Nahoru jedině bez durianů.
Jednadvacetiletá ikona města, uvnitř které se scházejí a uzavírají obchody šéfové gigantů asijského byznysu, přece nemůže páchnout. Přestože místní platí za vstup do téměř půl kilometru vysokých budov asi třikrát méně než turisté, tedy necelých dvě stě korun, v dlouhých frontách se denně shromažďují před úplně jinou budovou. Švédský modro-žlutý prodejce nábytku je zde stejně úspěšný jako v Praze na Zličíně nebo na Černém Mostě.
„Nechápu to, vždyť nic zdarma nerozdávají,“ vtipkuje náš průvodce Saturday – česky sobota. Zatímco on žádné ze svých pěti dětí po dnu jejich narození nepojmenoval, pro generaci jeho rodičů to byla běžná volba.
Přestože se po centru Kuala Lumpuru procházíme v polovině listopadu, už spatřujeme jeden vyzdobený vánoční strom za druhým. I pro zdejší obchody představují Vánoce mimořádnou příležitost k prodejům, a to navzdory tomu, že většina místních následuje islámský kalendář a nemalá menšina Číňanů slaví čínský nový rok.
Saturday létal přes dvacet let jako stevard pro aerolinky Emirates, bydlení v centru Kuala Lumpuru si ale kvůli vysokým cenám nemůže dovolit a žije proto tři hodiny odtud. Jednu z výjimek jinak drahého života ve městě prý tvoří finančně relativně dostupná zdravotní péče, za kterou sem cestují Indonésané, Arabové či Australané.
Náš průvodce Saturday není zdaleka jediným, kdo v „kej el“ nesídlí. Z města se v roce 1999 přestěhovala i většina vládních institucí. Úředníci zasedli ve vládní čtvrti v nedalekém městě Putrajaya. Kuala Lumpur je tak hlavně finančním centrem, byť tu s platbami přes Google nebo Apple Pay návštěvník z Evropy takřka nepochodí.
Stejně tak se turisté nesvezou alternativní taxislužbou Uber. K oblíbeným dopravním prostředkům naopak patří jednokolejka prohánějící se po téměř devítikilometrové nadzemní trati otevřené před šestnácti lety. Hodit se může hlavně vpodvečer, kdy davy prchající ze zaměstnání zahustí silnice automobily.
Provoz místním naopak citelně chybí na zdejším závodním okruhu Sepang. Od roku 1999 se zde proháněly monoposty formule 1,
přede dvěma lety ale Malajsijci o svou sportovní chloubu přišli. Nepomohla ani skutečnost, že hlavním sponzorem aktuálně nejlepší stáje Mercedes je malajsijský petrochemický gigant Petronas – státem vlastněná společnost patřící k největším firmám světa.
I bez formulí ale v Malajsii dochází k řadě dopravních nehod, které spolu s kapsáři představují největší rizika, odpovídá průvodce na dotaz, na co si dát největší pozor. Celkově si ale země vede z bezpečnostního hlediska velmi slušně, v letošním Global Peace Indexu se umístila jen pět míst za jedenáctým Českem.
Opouštíme zhruba dvoumilionové hlavní město a po hodinovém letu vystupujeme na ostrově Penang, pokladnici malajsijské, čínské a indické historie poznamenané také někdejšími evropskými koloniálními vlivy.
Ostrov s tisíciletou historií v minulosti přilákal mnohé i pro svou strategickou polohu, která nabídla bezpečné kotviště v monzunovém období. Tato výhoda vábila nejen mořeplavce z desítek zemí, ale i piráty. I s nimi si ale místní dokážou poradit. Veškeré zlo odhánějí zapálením vonných tyčinek.
S tyčinkami se setkáváme i v George Townu, hlavním městě ostrova zařazeném na seznam UNESCO, a to při návštěvě nejstaršího chrámu na Penangu. Ten postavili v roce 1728 Číňané. Není to náhoda, na ostrově jsou s téměř padesáti procenty největší etnickou skupinou. A zlo odhánějí ve velkém, což cítíme na desítky metrů od chrámu.
„Kromě vonných tyčinek užívají oheň i v jiných formách – věří totiž, že cokoliv spálí, putuje na vyšší místo,“ vysvětluje náš nový průvodce Oliver. Jeho jméno je zde krajně neobvyklé, ale co naplat, v sedmdesátých letech zde místní žili filmem Oliver Twist, a rodiče tak měli o jménu pro syna jasno.
Kolem chrámu se denně shlukují skupinky chudých či bezdomovců. Dostávají zde totiž jídlo či příspěvek na živobytí od návštěvníků chrámu. Nemalým dílem by mohli být v chudině zastoupeni zubaři. Jen letmým pohledem je jasné, že místní dentisty příliš často nenavštěvují.
Naopak k nejvyhledávanějším místům Penangu patří přírodní areál Habitat na kopci Penang Hill. Jen šest kilometrů od George Townu zde mohou turisté poznat 130 milionů starý deštný prales, domov pro tisíce živočichů či rostlin včetně smrtelně jedovatých hadů – Malajsie patří k sedmnácti zemím s největší biodiverzitou na světě.
Kromě edukativního účelu sem turisté putují i za ochlazením – Habitat se tyčí ve výšce skoro kilometr nad mořem. Teplota je zde zpravidla o pět stupňů nižší než v městské části ostrova, kterou tropické podnebí obvykle zahřívá na zhruba třicet stupňů. Zážitek návštěvníka vyvrcholí unikátní procházkou po kruhové lávce nad korunami stromů. Z přírodního ochozu se zároveň naskýtá jedinečný pohled na celý ostrov.
Přestože se popularitou nemůže Penang rovnat Kuala Lumpuru, cestovatelům lačným po historických památkách nabízí nesrovnatelně víc.
Podívejte se také na snímky zachycující dnešní Malajsii:
