Výtvarnice Markéta Prachatická vystavuje až do 3. února v Malé galerii písecké Sladovny. V minulém režimu jí zakazovali studovat na umělecké škole, pro její cenu dokonce vyslali do Itálie úředníka.
Máte v písecké Sladovně výstavu ilustrací. Jak se vám toto město líbí?
Písek je velmi hezký. Líbí se mi svažující se ulice, kamenné desky na chodnících, malé krámky s ještě původními dveřmi, kamenný most s Ukřižováním a anděly.
V čem se liší ilustrace pro děti a dospělé?
Myslím, že dospělí ilustrované knihy nepotřebují. Stačí jen krásná úprava. Děti mají rády obrázky, protože jim text přibližují nebo ozvláštňují.
Co se ve vašich obrázcích nejčastěji objevuje?
Myslím, že zvířata. Občas s lidskými rysy.
Kolik knih jste až dosud ilustrovala?
Asi kolem čtyřiceti.
Na pražskou UMPRUM vás z politických důvodů nikdy nevzali. Bylo pro vás zadostiučiněním pozdější stipendium na Camberwell College of Arts v Londýně?
Ano. Podařilo se to v roce 1990 jen díky změně politické situace. Jsem ráda, že jsem tam mohla studovat až v sedmatřiceti letech a žít v Londýně šest měsíců. Ne jako turista, ale sama si najít bydlení, chodit bez časového omezení do muzeí a galerií, v sobotu do divadla na levnější odpolední představení a těšit se ze všech možností, které škola poskytuje.
Výtvarné vzdělání jste získala u svého otce, profesora a akademického sochaře, výtvarníka a ilustrátora Stanislava Kolíbala. Co vám dala studia v Londýně?
Bylo zajímavé pozorovat systém vyučování. Studenti měli čtrnáctidenní úkoly, potom svou práci před učitelem a spolužáky obhajovali. Každý den konzultoval jiný pedagog, třídy byly od rána plné, platilo se školné. Někteří spolužáci si po večerech přivydělávali třeba mytím nádobí. Ve škole byl obchod s výtvarnými potřebami a výborná kantýna se zdravým jídlem. Zkrátka, ohromné možnosti, ale nic zadarmo.
Věnujete se také známkové tvorbě, jaké náměty si vybíráte pro tak malý prostor?
Česká pošta mě požádala, abych navrhla známky s portrétní tematikou: Francesco Petrarca, Jaroslav Ježek, Sigmund Freud a F. J. Gerstner. Známka se kreslí ve větším měřítku, které rytec zmenší a vyryje. Výsledek je tedy o trochu jiný než původní kresba, ale takový je postup.
Jaký výtvarný styl je vám nejbližší?
Vždycky kresba. Nedokážu například malovat.
Jste přední českou ilustrátorkou se spoustou ocenění za tvorbu. Jakého si nejvíc vážíte?
Nejvíc ceny Premio Grafico Bologna v roce 1984. Protože to bylo v době skutečných obstrukcí za knížku, kterou jsem si dělala pro sebe a která vyšla jen díky odvaze tehdejších redaktorů Albatrosu. Cenu jsem si nakonec převzala já sama a ne ministerský úředník, kterého tam kvůli tomu režim vyslal. Netušili, že budu přítomná. Proto mi pak alespoň nařídili, abych neřekla, že doma nemůžu studovat.
Filmografie a ceny za ilustrace knih
Dětský film O kočičce, myšičce a červené slepičce, večerníček Běla a malý čaroděj
Ceny: Premio Grafico Bologna 1984 a Plaketa BIB Bratislava 1985 za Alenku v kraji divů. Nejkrásnější knihy roku 1984, 1989, 1999, 2001, 2005. Cena Spolku Hollar 2005.
