Mám větší zápřah, než když jsem hrál | E15.cz

Mám větší zápřah, než když jsem hrál

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Dvě třetiny života prožil Václav Šrámek v píseckém hokeji. Deset sezon střílel góly, dalších třicet let přidal v roli trenéra.

Příliš nepočítal s tím, že bude hokejistou. V barvách fotbalového Dynama hrál Václav Šrámek dorosteneckou ligu, zatímco brusle obouval spíše pro udržení kondice v béčku budějovického Motoru. Vojenskou službu zahájil jako fotbalista Hraničáře, ale dostával málo příležitostí, a tak uvítal možnost obléci dres hokejové Dukly České Budějovice. S vizitkou nejlepšího střelce týmu odtud zamířil v roce 1970 do Jitexu Písek a město nad Otavou se stalo jeho novým domovem.

Využitá příležitost

Z hokejové divize poskočil Václav Šrámek do druhé nejvyšší soutěže. „Takovou příležitost jsem nemohl odmítnout,“ vypráví. „Jitex byl tehdy jediným civilním oddílem na jihu Čech, který hrál tak vysoko.

Spolu se mnou přišli z budějovické Dukly trenér Orsi Vacovský, spoluhráči Franta Kincl, Zdeněk Dvořák a Pavel Píša. Shodou okolností tehdy nastupoval v písecké obraně taky můj starší brácha Honza.“
Sedmdesátá léta patřila neopakovatelným městským derby mezi Jitexem a Duklou. Výsledek byl pro písecké rivaly důležitější než postavení v tabulce. „To si pište, že jo,“ souhlasí nadšeně.

Přitažlivost vzájemných soubojů jasně potvrzoval divácký zájem. Na ligové zápasy chodila tisícovka lidí, ale derby často přilákalo až dvojnásobný počet. Nechyběli ani přespolní zvědavci. „Dukla měla většinou silnější kádr, přesto jsme ji dokázali porážet a vůbec nevadilo, že za ni hrají borci jako Neckář, Fedur nebo Prospal,“ doplňuje někdejší útočník.

Po reorganizaci soutěží se oba celky propadly do druhé národní ligy. V sezoně 1974 – 75 vyhrál Jitex základní skupinu, ale kvalifikaci o postup do první národní ligy nezvládl. Někteří členové mužstva nepodali výkon, který byl potřeba ke zdolání soupeřů z Kolína a Olomouce.

„Patřil jsem do generace mladších hráčů, kteří neúspěch těžce nesli,“ vzpomíná Šrámek. „Chodil jsem na led s Frantou Kinclem a Karlem Rychlým, ohromně se nám spolu dařilo. Říkali nám „Nippon lajna“. Já byl hodně malej a kluci jen o trochu větší,“ vtipkuje.

Na sklonku kariéry dělal Šrámek hrajícího asistenta hlavnímu kouči Janu Maxovi a pak se pustil do trénování píseckých dorostenců. Dva roky byl jeho kolegou na střídačce dlouholetý spoluhráč František Kincl.

Ať žije Písek

Společně s dalším bývalým spoluhráčem Miroslavem Šperlem byl Václav Šrámek povolán k druholigovému týmu mužů. „Vydrželi jsme tam šest let bez přerušení, což je v trenérské praxi hezký úspěch. Mančaft jsme převzali v třiadevadesátém se zadáním vybojovat do tří let účast v první lize. Povedlo se nám to za rok,“ vypočítává.

Předtím spolu vedli juniory, odkud vzali s sebou do áčka sedm mladíků. „Měli jsme dobrý základ z vlastních odchovanců. Dotvářeli ho ostřílení harcovníci Milan Mazanec a Petr Paukner. Hokej v našem podání se líbil, do hlediště chodily velké návštěvy. Bylo to krásné období,“ zasní se.

Za největší úspěch považuje boj o postup do semifinále prvoligové soutěže. „V Havířově jsme první zápas prohráli, ale hned druhý den jsme tam zvítězili 9:3. Aleš Krátoška dal šest gólů. Lidé na stadionu vestoje tleskali a volali ať žije Písek, ať žije Krátoška! To se nedá zapomenout. Postoupili jsme, bohužel v semifinále naše cesta skončila,“ říká kouč.

Rád si připomíná duely s Jágr týmem, které v Písku probíhaly před vyprodaným hledištěm, a samozřejmě hokejisty, kteří se pod jeho vedením vypracovali. „K báječné kariéře se v píseckém týmu odpíchl Pavel Kašpařík, rozehrál se tady Venca Král. Vždycky mám příjemný pocit, když vidím Zdeňka Kutláka, jehož jsme přivedli z druholigových Strakonic. Během dvanácti utkání v našem dresu se natolik výkonnostně zlepšil, že ho vzaly Budějovice do extraligy a hned se zařadil do stálé sestavy.“

Trenérská práce má rovněž negativní stránky. „V devadesátém devátém mě ze střídačky píseckého áčka vyhodili. Prý už bylo Šrámka dost. Je pravda, že se nám tehdy nedařilo, hodně hráčů jsme rozprodali kvůli tíživé ekonomické situaci. Ale hlava mi nebere, že vedení klubu mě už nikdy nevzalo zpátky. Tedy s výjimkou dvou nebo tří týdnů, kdy jsem zaskakoval za nemocného Míru Šperla,“ konstatuje posmutněle.

Přesto písecký klub neopustil. Dvě sezony vedl strakonické muže, ale to byla záležitost večerních hodin. Dopoledne trénoval v Písku sportovní třídy. Po odchodu dlouholetého šéfa klubu Jana Slivky vzal na sebe Václav Šrámek břímě manažerské funkce. „Znavilo mě to psychicky i fyzicky,“ ulevuje si. „Po čase jsem požádal o uvolnění a vrátil se k trenérské činnosti u mládeže.“

V současnosti vede hokejové žáky páté a šesté třídy. „Máme v tom trochu zmatek. Kvůli novému rozdělení kategorií a také nízkému počtu hráčů chodí páťáci na led se čtvrťáky, ale doplňují i šesťáky, ti zase pomáhají sedmákům. Bruslím s nimi dvakrát denně, k tomu se zúčastňuji náborových tréninků a kluky ze sportovních tříd učím ve škole tělocvik. Mám větší zápřah než v době, kdy jsem aktivně hrál,“ usmívá se nedávno šedesátiletý muž.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.