Manželé Stillerovi se chystají na cykloexpedici napříč Amerikou | E15.cz

Manželé Stillerovi se chystají na cykloexpedici napříč Amerikou

Na Martina a Renatu Stillerovy čeká v Americe přibližně sedm tisíc kilometrů v sedlech jejich kol.

Martin Stiller se cyklocestování věnuje od svých sedmnácti let. Díky tomuto koníčku už poznal spoustu zemí celého světa. Jeho manželka Renata s ním byla zatím jen na jedné cykloexpedici, svatební, na hornaté Sardínii. Americká expedice bude tedy jejich první společnou velkou výpravou.

Chystáte se na kolech na expedici po Americe. Kam přesně máte namířeno?
Naše expedice začne zhruba měsíčním cykloputováním po Kubě, ze které se následně přesuneme do Mexika. Odtud se pak vydáme do Spojených států amerických. Pokud půjde všechno podle plánu, měli bychom celou výpravu zakončit v kanadském Vancouveru, případně severoamerickém Seattlu.

Jak dlouho se za oceánem zdržíte?
Celou expedici plánujeme zhruba na půl roku s tím, že neexistuje žádný přesný itinerář. Nehodláme totiž nikde spěchat a výpravu si chceme užít se vším všudy. Jsme cestovatelé a ne závodníci, takže když se nám někde bude líbit, tak se tam klidně několik dní zdržíme.

Která místa chcete navštívit?
Rozhodně si nechceme nechat ujít přírodní skvosty typu Monument Vally, Grand Canyon, Brice Canyon, Yellowstone a mnohé další.

Kde budete nocovat?
Dali jsme si za cíl nocovat co nejvíce v přírodě ve vlastním stanu. Na většině cyklocest se nám to dařilo skoro na sto procent a nemuseli jsme tak do hotelu nebo campingu. Uvidíme, jak to půjde v Americe. Máme sice informace, že to bude trochu komplikovanější s takzvaným divokým nocováním, ale nějak si určitě poradíme.

Proč jste se rozhodli právě pro tuto oblast? Nepřemýšleli jste i o jiných?
Tato expedice je pokračováním předchozích transkontinentálních cyklocest. Po úspěšně zdolaném přejezdu evropského a australského kontinentu, přichází na řadu Amerika. Kubu jsme si vybrali, protože jsme chtěli vidět jednu z posledních zemí, kde vládne komunistický režim. Spojené státy nás zase přitahují hlavně svými úžasnými národními parky. S trochou nadsázky jsme naši expedici nazvali „Na kole napříč Amerikou, aneb z komunismu do kapitalismu”. Vybírali jsme země i podle toho, jestli mají kvalitní silnice.

Na co se v Americe nejvíce těšíte a z čeho máte naopak obavy?
Chceme navštívit Kubu a národní parky Spojených států amerických. Samozřejmě se však těšíme i na všechno ostatní. Rádi bychom se také podívali do unikátní jeskyně s obrovskými krystaly v Mexiku. To je pro nás takový malý mexický sen. Obavy cestovatel mít nesmí, neboť by asi jinak nemohl nikam vyjet. Je třeba ale mít před různými okolnostmi respekt, nepodceňovat určitá rizika a dobře se na všechno připravit.

Jak dlouho jste se na expedici připravovali a co všechno taková příprava obnáší?
Přípravy jsou v plném proudu už několik měsíců. Nesmíme nic podcenit. Je to opravdu strašná kupa práce a organizace, při které se nesmí na nic zapomenout. Každá chyba může mít nepříjemné důsledky. Musíme si zajistit víza a další dokumenty, jako jsou mapy či průvodce. Důležité je taky správně naplánovat letecké přesuny a perfektně připravit kola. Necháváme si vyrábět speciální přední a zadní kola, aby vydržela maximální zátěž. Sháníme nutné náhradní díly a také budu muset absolvovat zase rychlokurz servisu kola, abych si dokázal kdekoli aspoň nouzově poradit.

Taková expedice určitě není levná záležitost. Zvlášť v období finanční krize. Bylo těžké na ni sehnat peníze?
Celá cesta přijde na hodně peněz. Přesněji řečeno všechno kolem ní. Především letecké a jiné přesuny, víza, vybavení a tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Bohužel současná doba vůbec nepřeje podobným projektům a aktivitám. Nebudu zmiňovat přesný rozpočet, ale jedná se o několik set tisíc korun. Většina výdajů jde z našich soukromých zdrojů a úspor. Hodně lidí má za to, že expediční náklady pokrývají sponzoři a cestovatelé si jen jezdí za tyto peníze na dovolenou. Realita je ale úplně odlišná. Znám mnohé cestovatele, kteří prodali třeba byt nebo auto, aby si mohli uskutečnit svůj cestovatelský sen. I nám se sponzoring daří získávat jen velmi obtížně, ale alespoň v podobě sponzorského vybavení jsme celkem úspěšní.

Kde všude už jste se díky tomuto koníčku dostali?
Na kole jezdím už více než patnáct let. Na první zahraniční cykloexpedici jsem vyrazil v sedmnácti letech. Tehdy jsme objeli skrz hory celé Švýcarsko. Byla to první a nezapomenutelná cesta. Tehdy jsem se prvně seznámil s pořádnými kopci. Od té doby jsem na kole navštívil přibližně dvacet zemí tří kontinentů. Kromě těchto ještě dalších patnáct bez kola. Za dvě největší expedice na kole považuji přejezd Evropy až do Afriky dlouhý 5750 kilometrů a poté australskou transkontinentální cestu, která měřila 9320 kilometrů. U transevropské cyklocesty stojí za zmínku fakt, že jsme tehdy vyrazili s kamarádkou Lenkou, aniž bychom se pořádně znali. Seznámili jsme se na cykloinzerát v jednom cykločasopise. Tehdejší cesta byla výjimečná i v tom, že jsme takhle daleko jeli poprvé, bez jakékoli podpory a to nám bylo pouhých jednadvacet let. Zpětně to vidím jako trochu riskantní počin, který ale náramně dobře vyšel. Pak samozřejmě následovala spousta dalších cyklocest. Manželka Renata zatím byla pouze v Sardínii, takže americká výprava bude její první větší expedicí.

Kde se vám zatím líbilo nejvíce a proč?
Velmi těžká a zároveň častá otázka. Krásně bylo na mnoha místech a snad v každé zemi jsem potkal strašně fajn lidi. Z hlediska přírody nikdy nezapomenu na Island, Švýcarsko a Austrálii. Lidi jsem si nejvíce zamiloval v Ghaně a Pákistánu. Každá země má něco krásného za co jí stojí navštívit. Celkově mám nejradši horské země. Všude je hezky. Proto se neřídím heslem „Všude dobře, doma nejlíp!”, nýbrž podobným příslovím „Všude dobře, tak co doma!”.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!