Jsi hubená na kost, říkali Simoně Monyové, nejprodávanější autorce knih pro ženy v Česku, její blízcí. V posledních dnech života vážila sotva padesát kilogramů. Úbytek váhy vysvětlovala hyperaktivitou nejmladšího syna, sedmiletého Šimona.
Pravým důvodem trápení ovšem byl její manžel Boris Ingr, se kterým se často hádala. Poslední roztržka skončila tragicky. Ingr ji šestkrát bodnul kuchyňským nožem. Dvě rány byly smrticí. Za vraždu spisovatelky si šestačtyřicetiletý Ingr vyslechl rozsudek – patnáctiletý trest v nejtvrdším typu vězení, kam jej 29. února poslal brněnský krajský soud.
„Jak je jí?“ zněla první Ingrova slova, když v nemocnici procitl ze sedmidenního bezvědomí, do nějž po nerovné potyčce s Monyovou upadl. Tomu, že je mrtvá, nemohl uvěřit. „Vždyť jsme si ještě před pár dny vyměňovali esemesky,“ řekl nevěřícně lékařům.
Slovům kriminalistů nevěřil už vůbec a nemohl pochopit, proč jej obvinili z vraždy. Odmítal si totiž připustit, že se v rodinném domě v ulici Zázmolí v brněnských Obřanech stalo to, co mu policisté popisují. Osudný třetí srpnový den roku 2011 si Ingr vybavuje v záblescích. Přesněji řečeno si pamatuje do nejmenších podrobností veškeré detaily onoho dne až na desetiminutovou pasáž. Pro vyšetřování však tu nejpodstatnější. „Vím, že jsem lezl do baráku přes plot. Pak už jen vidím, jak stojím v ložnici. Manželka křičí. Najednou jsem na střeše auta,“ vyprávěl Ingr před soudem tichým a vyrovnaným hlasem.
Možnou ztrátu paměti prověřovali psychologové i psychiatři. Jedním z odborníků byla soudní znalkyně z oboru psychiatrie Marta Holanová, která na Ingra sepsala znalecký posudek čítající pětačtyřicet stran.
„Každé uvedení do umělého spánku může mít na ztrátu paměti vliv. O úplné ztrátě paměti lze hovořit, pokud se jedná o dementního člověka. Ingr ale při vyšetření nejevil známky otřesu mozku. V jeho případě se může jednat o takzvané vytěsnění události. Nechce si pamatovat tu část děje, která je pro něj bolestivá. Osobně se však domnívám, že je jeho výpověď účelová,“ zdůraznila Holanová.
Ztráta paměti před soudem neobstála. Soud totiž černé místo na základě důkazů a výpovědí svědků doplnil. Napadení Monyové předcházel nečekaný příchod Ingra do domu spisovatelky. Neměl tam co dělat, před pár dny se rozešli a čekali na rozvodové řízení. Monyová mu koupila byt, smazala deset milionů z dluhů a nechala mu auto.
„Přišel něco před devátou večer. Simoně donesl víno a bonboniéru. Svůj příchod zdůvodnil tím, že by chtěl uspat syna,“ řekla chůva Gabriela Ondrášková. Monyová žádost manžela, s nímž měla před rozvodovým řízením, odmítla. Naléhala, ať odejde, ale Ingr jako by ji neposlouchal. Šli proto do domu, aby si napjatou situaci vyříkali. Pak už byl z domu slyšet jen křik, který se rozléhal po ztichlé obřanské ulici.
Hádka netrvala dlouho, když se najednou ozvala rána. Ingr vyskočil z okna a dopadl na před domem zaparkované auto. Nic se mu nestalo, a tak se přes garáž vrátil do domu. Cestou do ložnice vzal v kuchyni dva nože. Otevřeným oknem byla opět slyšet hádka, která byla o poznání hlasitější.
„Oni se zase perou,“ řekl tehdy šestiletý Šimon vystrašeným hlasem chůvě. Najednou křik utichl. Ingr totiž Monyovou umlčel šesti ranami nožem, z nichž dvě byly smrtelné. Oběť kašlala a dusila se krví. Umírala deset minut a záchranáři, které na pomoc zraněné ženě Ingr zavolal, už jí nemohli pomoci. Právě telefonát na tísňovou linku 155 se stal klíčovým důkazem. Ingr se totiž představil a řekl, co se stalo.
Kdo bodal? „Já, Boris“
„Prosím, rychle přijeďte. Je tu zraněná žena na pokraji smrti. Krvácí z břicha, z hrudníku,“ vyhrkl do telefonu a na otázku dispečerky, kdo ji pobodal, odpověděl: „Já, Boris.“ Svůj čin ostatně přiznal i záchranářům, s nimiž mluvil. „Po útoku se choval normálně a jeho jednání nevykazovalo žádné anomálie,“ poukázala státní zástupkyně Iveta Eichlerová na fakt, že Ingr najednou ztratil paměť.
Motivem, na kterém se znalci shodli, byla skutečnost, že Ingr nezvládl své postavení ve vztahu. „Ingr byl na své manželce závislý. Nejen, co se týče peněz, ale i citově,“ potvrdila psycholožka Ivana Holešovská. Ingr bral Monyovou jako vynikající spisovatelku, četl její knihy a všemožně ji opěvoval. Chtěl se jí vyrovnat i v příjmech, ale to se mu nedařilo. Monyová totiž vydělávala zhruba 330 tisíc měsíčně, Ingr sotva třetinu. „Peníze také byly častým důvodem hádek, při nichž mohl mít pocit, že je ponižovaný,“ vysvětlila Holešovská.
Itálie v Obřanech
Divoké manželství popsal i Ingr, který jej srovnal s „Itálií“. Přesně tak vystihl hádky, které v posledních měsících byly téměř na denním pořádku. „Miloval jsem ji a ona mne. Jednou mi napsala báseň. Jmenovala se Hora. Poučovala mě v ní, jak se k ní chovat. Když mě bude odmítat, mám o ni usilovat. Chtěla, ať každý den udělám něco pro ni. Někdy z toho plakala dojetím, jindy na mě křičela. Třeba když nedostala v narozeninový den dárek hned ráno,“ vzpomínal Ingr na složité soužití.
Komplikovaný vztah podle něj inspiroval Monyovou při psaní knih. „Jako by v nich předjímala události, které nastanou. Co napsala, udělala. A testovala to na mně,“ poodhalil Ingr zákulisí manželství, které trvalo jedenáct let a jež nebylo v poslední období nejharmoničtější.
„Byla hodně temperamentní a mockrát na mě zaútočila jako první. Já jí to ale nikdy nevrátil. Maximálně jsem na ni plivnul,“ řekl Ingr s tím, že při hádkách nebyla nouze ani o předměty létající místností. O nešťastném manželství ostatně vypovídá i poslední kniha Simony Monyové, Srdceboly. Už první věta čtenářům leccos napověděla. „Chci se s tebou rozvést,“ zněl úvod Srdcebolů. Příběhu o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí špatně.
Fanouškům ale v románu chyběl humor, což Monyová vysvětlila několik dní po vydání knihy. „Nějak se tam nehodil. A já zrovna náladu na žerty v posledních měsících taky nemám. Možná mě to ovlivnilo při volbě tématu. Doufám, že v příští knize už v sobě nějaký ten fór vyštrachám,“ řekla Monyová o posledním titulu. Týraným ženám v něm dává jasný vzkaz. Manželství podle spisovatelky není souboj. „V souboji se totiž vyhrát dá,“ prohlásila Monyová.
Poslední fyzický souboj spisovatelka prohrála a její manžel si za to vyslechl trest. „Věděl, že už nebude patřit jemu. Proto zaútočil. Buď on, nebo nikdo jiný. Hlavní motivací tedy byla citová pohnutka,“ řekla předsedkyně senátu brněnského krajského soudu Dana Kancírová.
Obětí se ale stal i spisovatelčin nejmladší syn. Přišel nenávratně o matku a na mnoho let i o otce. Soud mu sice přiřkl vysoké odškodné, ale to mu výchovu bez rodičů nenahradí, domnívají se příbuzní. Mezi nimi i Šimonův dědeček Gustav Urbánek.
„Teď je mu sedm, a když si Boris odpyká alespoň deset let ve vězení, bude mít už tolik rozumu, aby ho nenáviděl. Maminku už neuvidí a otce, doufám, taky ne,“ prohlásil Urbánek.
SIMONA MONYOVÁ
• Narodila se 17. března 1967 v Brně.
• Patřila k nejprodávanějším autorům v Česku, psala romány pro ženy.
• Napsala 29 knih, inspiroval ji její vlastní život.
• Byla dvakrát vdaná, s Borisem Ingrem měla vydavatelství Mony.
• Stala se matkou tří synů, Michala (23), Dominika (19) a Šimona (7).
