Minovým polem za tučňáky i gejzíry

Procestovali tisíce kilometrů. Petr Vlk, Vítězslav Plášek a Dalibor Lička během dvaceti dní navštívili spolu s polským kolegou dvacítku chilských národních parků. Členové expedice jeli do Jižní Ameriky sbírat materiál na přípravu výstavy s názvem Přírodou Chile – Od vyprahlé Atacamy k patagonským ledovcům. Autem jeli z nejsevernější části země až na jih k vulkánu Villarrica. Odtud letadlem do Patagonie.
Ráno si každý den přivstali, aby už okolo sedmé mohli vyrazit na cestu. „Přejezdy nebyly jednoduché, v Chile se prodává několik typů map a každá je trošku jiná. Ale vždy jsme dojeli, často za vydatné pomoci domorodců,“ popisuje Vítězslav Plášek, specialista na mechorosty.
Díky terénnímu autu projeli cesty v poušti, horské stezky i horské potoky. „Denně jsme najeli až šest set kilometrů, stan jsme stavěli až za svitu reflektorů. Důležité bylo hodně pít, vozili jsme několik pětilitrových kanystrů s vodou,“ líčí opavský dendrolog Petr Vlk. A také dvacetilitrový kanystr benzinu. „Na severu jsou benzinky daleko od sebe, dvakrát nás zachránil,“ říká Vlk.
V národních parcích i při přejezdech sbírali herbářové vzorky rostlin, pro jejich uchování používali místní noviny. Také pozorovali zvířata a fotili okolní krajinu. „Každodenní rituál zahrnoval i večerní posezení nad mapou,“ vypráví vedoucí arboreta v Novém Dvoře Dalibor Lička.
Cestovali bez průvodce, měli jen spojence na univerzitě v Concepción Juana Larraíma. Ten byl jejich přítelem na telefonu. Orientovali se podle knihy Lonely Planet. Střídavě přespávali pod stanem nebo v levných hostelech. „Překvapila nás jednotvárnost místní stravy, hamburgery nebo sendviče s hranolky. Jen výjimečně jsme narazili třeba na mořské ryby,“ popisuje chilskou kuchyni Plášek. Rádi si dávali churrasco ala pobre s papas fritas, orestované tenké plátky masa se smaženými vejci a hranolky. K nejsilnějším zážitkům z cesty řadí setkání s rostlinami a živočichy, kteří v Evropě nejsou. Obdivovali pabuky a araukánie, ale i lamy, tučňáky, plameňáky či kondory.
Navštívili i nejvýše položené gejzíry světa. „V takové nadmořské výšce jsme byli poprvé a nespali jsme tam moc dobře. V noci jsme pozorovali jižní souhvězdí a roje meteoritů. Nádherná byla i návštěva údolí, které ve slané poušti vytvořila voda. Jsou tam krásné reliéfy, pískovcové a solné stěny a jeskyně,“ říká Plášek.
Nechyběla padesátistupňová vedra na poušti Atacama ani nebezpečné situace. „Při hledání objížďky jsme se s Daliborem prošli zhruba dva kilometry přes minové pole. Dozvěděli jsme se to později, z tabule u cesty,“ líčí jednu z nich Vlk. Dalším nebezpečím byl výjezd po horské stezce do výšky čtyř a půl tisíce metrů nad mořem. „Jeli jsme v naprosté tmě. Obrovské srázy na jedné straně, padající kameny na druhé. Ale věřili jsme, že dojedeme, a dojeli jsme,“ říká Plášek.
Z expedice přivezli spoustu vzorků rostlin, především mechorosty a dřeviny. Právě začali jednotlivé úlovky určovat. Některé z nich mohou být pro vědu úplně nové. „Od konce února bude v arboretu výstava. Pak přijdou na řadu odborné články a dovezená semena zkusíme pěstovat,“ dodává Lička.