Líšeň, tam jsou fajn zábradlí s jedenácti, ve Vinohradech zase parádní zelená zábradlí se sedmi nebo jedenácti. A co teprve mramor před Janáčkovým divadlem, tam se jezdí!
Skateboardisté si podmínky pro svou zábavu v Brně nemůžou vynachválit. Potvrzuje to jeden z nejlepších českých „skejťáků“ Jan Minol. A zábradlí s jedenácti? To je počet schodů, které odvážný jezdec při jízdě po zábradlí zdolá.
Sedmadvacetiletý Minol si jako dosud jediný Brňan dokázal vydělat na živobytí ježděním na skateboardu. „Může to znít jako idylka, ale je to tvrdá práce. S atletikou jsem skončil ve čtrnácti, běhal jsem dlouhé tratě a skákal do dálky. Potom už jsem celé dny trávil v plechovém skateparku v Bystrci a v ulicích,“ vzpomíná Minol.
S fotografem do ulic
Do prvního závodu na místě dnešní vozovny Komín se přihlásil v roce 1998. „Sotva jsem dojel k překážce, ale nebyl jsem poslední. Tehdy mi šlo hlavně o to, neudělat si před staršími kluky ostudu,“ popisuje současná jednička.
Po první zkušenosti závodil čím dál častěji a především začal fotit skateboardové momentky a videa. „Aby jezdec prorazil, musí vyrazit do ulic s fotografem nebo kameramanem a zachytit ty nejlepší triky. Dostane se tak do časopisů, kde si jej všimnou lidé z firem, které vyrábí skejty nebo oblečení,“ vysvětluje Minol. Jeho motivací byly právě sponzorské dary, nejprve slevy na drahé skateboardy nebo oblečení. „První skejt jsem si koupil ve Vídni, protože byl o dost levnější než v brněnských obchodech,“ vzpomíná jezdec.
Když se proslavil v Česku, začal usilovat o zahraniční angažmá. „Po maturitě jsem nastoupil na informatiku, která mě ale nebavila. Našetřil jsem peníze a v roce 2005 vyrazil do Španělska,“ popisuje Brňan. Tam se nakonec stal tváří firmy Nomad, která vyrábí skateboardy. „Díky tomu jsem jezdil ve Francii, Německu, Španělsku, Anglii, Itálii, Švýcarsku, ale i v Maďarsku, Rusku nebo Japonsku. Firma dokonce vyrobila edici skejtů s mým jménem,“ říká Minol. Zatímco motocyklový závodník tráví čas na okruhu, on ani v cizině neopustil ulice, kde hledal vhodné schody a překážky. „Po čtyřech dnech jsem vždy měl křeče v nohou a byl celý rozbitý, takže i koupel v moři štípala,“ popisuje jezdec.
Rozhovor zabere půlrok
Za efektním několikaminutovým videem podařených skoků a triků jsou stovky pokusů a pádů. „Natočení propagačního videa může trvat i čtyři roky, focení na rozhovor do skateboardového časopisu zabere třeba půlrok,“ tvrdí Minol.
Mezi jezdci podle něj platí pravidlo, že se prezentují jedině fotkami triků, které se jim zdařily. „Když se mi podaří nějaký super trik, už ho ten den znovu nezkouším. Podobně jako atlet už se nepokouší atakovat svůj rekord,“ srovnává Minol. Stejně jako lyžaři, i „skejťáci“ se neobejdou bez vosku. Nevoskují však skateboard, ale betonové nebo mramorové překážky, aby se po nich snáze sklouzli. I přes velká rizika extrémního sportu se Brňanovi vážná zranění vyhýbají. „Měl jsem jen několikrát vyvrtnutý kotník. Už jsem na zábradlí spadl i rozkrokem, naštěstí trubka zasáhla jen stehno,“ vzpomíná Minol, který se před třemi lety oženil a má tříměsíčního syna Kristiana.
Minol nejraději jezdí ve městě a jeho doménou jsou technicky náročné triky. „Letos jsem vyhrál Grand Prix v Berouně s trikem Flip FS Blunslide Fakie. Rozjedu se a vyskočím na zábradlí. Ve vzduchu otočím skejt kolem podélné osy a na zábradlí dopadnu zadními tracky, která spojují kolečka s prknem. Sklouznu se po zábradlí a pozadu seskočím na zem,“ popisuje Brňan náročný trik. Inspirací jsou mu videa ostatních jezdců. „Hlavně mladí Američané neustále posouvají obtížnost triků. Předvádějí věci, které spíše než realitu připomínají videohru,“ tvrdí skateboardista.
Do „skejťáckého“ důchodu se ještě nechystá. „Jezdit se dá i v padesáti, ale v tom věku jen pro potěšení,“ říká jezdec, který si dnes vydělává natáčením videí a reklam. „Před hospodářskou krizí jsem se nemusel starat o peníze. Po ní některé firmy zanikly a se sponzory už to není tak snadné, takže už tolik necestuji. Ale vzhledem k tomu, že mám syna, mi to ani nevadí,“ uzavřel Minol.
