Místo hráčům „šéfuje“ rolbě | E15.cz

Místo hráčům „šéfuje“ rolbě

Bývalý trenér hodonínských Drtičů Karel Buřič je na hokejovém dnu.

Pád z výslunní trenérské lavičky až do temných útrob strojovny zažil za poslední měsíc bývalý kouč hodonínských hokejistů Karel Buřič. Ještě v říjnu vedl Drtiče ve druhé lize, nyní jim mezi třetinami žehlí led za volantem rolby. „Jak A tým tak juniorku mám téměř každý den před očima. Je pro mě těžké se na ně dívat,“ přiznává Buřič, jenž se živí jako strojník na hodonínském zimním stadionu.

Jak s koncem na lavičce zápolíte? V hokeji teď nedělám vůbec nic. Je těžké se smířit s koncem něčeho, co děláte celý život. Dnes už radím jen synovi, který hraje v dorostu. Mrzí mě, jak to všechno dopadlo.

Skončil jste u mužů a následně i u juniorů. Nebylo těch ran moc najednou? Někdo říká, že se takové události musí unést. Pro mě je to ale silná dávka, kterou není lehké strávit. Klukům z Hodonína jsem se totiž věnoval asi čtrnáct let. Ještě než se obnovil zimák v Hodoníně, jezdil jsem s nimi do Břeclavi.

Pocítil jste hokejový pád i v osobním životě? Často nad vším přemýšlím. Ještě v březnu, kdy jsme poprvé vedli hodonínské juniory, jsme byli s kolegou Ševelou vyhlášeni nejlepšími trenéry v Hodoníně za uplynulou sezonu. A za půl roku po nás neštěkne ani pes. Na druhou stranu si říkám, že pauza někdy neuškodí.

Vraťme se ještě k juniorům, kam jste se přesunul od A týmu. Proč jste po krátké době skončil i tam? Měl jsem si najít asistenta. Oslovil jsem například Libora Galka, který odmítl. Naopak jeho bývalý kolega Tibor Janás souhlasil. Návrh jsem předložil vedení, které si vzalo čas na rozmyšlenou. Šuškalo se, že Janás byl moje podmínka. Takhle to nebylo. Vedení klubu návrh odmítlo a na místo angažovalo jiné trenéry.

Baví vás hokej po tom všem? Nezanevřel jsem na něj. Zažil jsem v něm hodně pěkných chvil.

Tohle byla vaše první špatná zkušenost? Asi ano. Poslední tři měsíce pro mě byly obrovskou životní zkušeností. Jak po profesní stránce, tak co se týká kontaktu s lidmi. Každopádně jsem rád, že jsme v áčku mohli dát šanci mladým klukům, jakými jsou třeba Miklík, Beňa nebo Zelinka. To mě těší.

Toužíte ještě po návratu na střídačku? Nikdy neříkej nikdy, ale nechci jít jinam. Je načase, abych dohnal, co dlužím rodině. Nechci hlavně nad něčím plakat. Legendární trenér Ivan Hlinka měl pravdu, když říkal: Přece se z toho neposeru.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!