Motorkáři nejsou jen dárci orgánů

Ne všichni motorkáři jsou zběsilí jezdci. Někteří jezdí schválně pomalu, aby se mohli kochat okolím.

Volnost a odreagování cítí čtyřiatřicetiletý Daniel Výborný,
pokaždé když nasedne na svoji motorku. Zcela vypne a jen si
užívá cestu. „Víc se sžiju se zemí, ve které právě jsem. Není to
jako v autě, kde si pustím rádio a myšlenky mi utíkají. Na motorce
se musím víc soustředit na cestu,“ říká Výborný.

Cestovatelem na motorce se stal až před třemi lety. Jeho
o čtyři roky mladší manželka Eva (na snímku) se k němu postupně
přidala. „Když jsem poprvé uviděla tu velkou motorku, dostala
jsem strach. Začínali jsme tak, že mě manžel vozil po okolí. Pak
jsme délku cesty prodlužovali a pomalu jsem si zvykla,“ vzpomíná
Výborná. Dnes ji manžel přemlouvá, aby si také udělala
řidičák na motorku. Na velkou si netroufne, ale přemýšlí, že by
zkusila nějaký lehčí stroj. První motorkou Výborného byl klasicky pionýr. Potom měl
dlouhou odmlku kvůli práci. Jezdil po světě, a když se dostal
domů, na motorku neměl čas ani chuť. Jeho touha po dálkách
se opět ozvala před pěti lety.

„Dva roky jsme na ni šetřili. Před třemi lety jsem si pořídil moji vysněnou BMW. Je to jedna z nejdražších motorek.
Nová stojí stejně jako automobil střední třídy,“ říká Výborný.

Vloni v červnu si Eva a Daniel Výborní troufli na první větší
cestu. Rozhodli se pro cestu do Albánie. Denně najeli okolo
pěti set kilometrů, projeli přes Rakousko, Maďarsko, Bosnu
a Hercegovinu, Chorvatsko, Černou Horu až do vytoužené
Albánie. „Byl to pro mě obrovský zážitek. V Albánii byla krásná
příroda. V horách nepotkáte téměř člověka, domy jsou ukryté
v lesích, nevede k nim asfaltová silnice, jak jsme zvyklí od nás,“
vypráví Výborná.

Obvykle vyráží na cesty po České republice. Byli také už
v Německu, Rakousku, Slovensku i v Polsku. V dubnu se chtěl
Výborný vydat s kamarády do Tunisu, ale odradila je tamní
špatná politická situace.

„Cestu jsme odložili a rozhodli jsme se, že místo toho
pojedeme v květnu s kamarády do Turecka. Domů se vrátíme
přes Řecko a Balkán,“ těší se na pánskou dobrodružnou
cestu Výborný. Cestování na motorce má jednu nevýhodu.
Málo prostoru. „Máme jen tři menší kufry. Jeden je pro
mě, jeden pro manžela a třetí máme společný na jídlo. V kufru
máme jen základní čisté prádlo a něco na převlečení, když
se chceme jít někam podívat,“ podotýká Výborná.

Oblečení na motorku musí být hlavně odolné. Bunda má zádový
krunýř, silikonové vycpávky ramen a loktů a na kalhotách
jsou zesílená kolena. Oblečení má navíc do chladnějšího
počasí uvnitř teplou vložku, která se dá na léto vyndat.

„Oblečení je jednorázová investice. Na jednoho to vyšlo asi
na třináct tisíc korun. Všechno jsme kupovali v Německu. Mají
tam větší výběr a mnohem lepší ceny,“ doplňuje Výborný.

Motorky jsou koníček náročný na peníze. Nejvíc stojí servis
a benzin. Dvakrát až třikrát do roka musí Výborní vyměnit
také gumy. Dvě motorkové jsou stejně drahé jako čtyři na osobní
auto. „Na sjetých gumách se dá jezdit i déle, ale je to zbytečně
velké riziko, které nechceme podstoupit,“ dodává Výborný.

Nejméně dvakrát za rok vyrazí manželé na sraz BMW
motorek. „Sraz trvá většinou od pátku do neděle, kdo má
možnost zdrží se celé tři dny, někdo přijede jen na jednu noc,
někdo jenom na odpoledne, podle toho, jak mu čas dovolí.
Bavíme se o zážitcích z cest, sdělujeme si svoje poznatky, rady
a tipy kam vyrazit příště. Radíme si ohledně oprav a různých
vylepšení na motorkách, které máme,“ popisuje Výborný.
Poprvé v sezoně vyjedou, jen co sleze sníh, a motorku uklidí,
až začne v zimě opět padat.

Letos už si první jízdu Daniel Výborný vyzkoušel minulé pondělí.
„Je to těžké přes zimu vydržet a nesednout si na motorku. Už
se vždycky těšíme, až se zase projedeme,“ říká Výborný.

Spíš než jako o závod, jezdí Výborní pomalu, aby se mohli
kochat okolím. Vyhýbají se dálnicím, raději volí silnice nižších
tříd. „Mezi našimi přáteli motorkáři se najdou tací, kteří jezdí
opatrně, ale i ti, kteří se nebojí zariskovat a jet rychleji. Ovšem
takové, kteří riskují příliš, ty neuznáváme. Nejsme příznivci
hazardu se životem,“ dodává Výborný.

Jeho žena pořád sleduje, jakou rychlostí jede. „Když ručička překročí 130, už mu klepu na rameno. Máme domluvené různé signály na zpomalení nebo zastavení,“ usmívá se Výborná.

Mezi motorkáře už tak trochu patří i jejich tříletý syn Šimon.
Ke svým třetím narozeninám dostal čtyřkolku a s tátou
často usedá do sedla motorky na krátkou projížďku.