Na směně s hasiči: kalhoty v galoších, hadice a slaňování z věže | E15.cz

Na směně s hasiči: kalhoty v galoších, hadice a slaňování z věže

Redaktorka Sedmičky prožila na vlastní kůži sedm hodin s karvinskými hasiči. Ostrý výjezd ale nezažila.

Od sedmi do sedmi, tak vypadá čtyřiadvacetihodinová směna karvinských profesionálních hasičů. Dva dny doma, jeden den služba. Když je ale potřeba, musí být každý hasič při ruce. Redaktorka Sedmičky si vyzkoušela jejich práci. „Na každé směně musí sloužit minimálně deset hasičů,“ říká velitel družstva Jakub Gřešica. Hasičárna skrývá spoustu místností. Jídelnu, posilovnu, ložnici, dílny i odpočinkovou místnost. Na hlavní chodbě jsou pak dvoje dveře, za kterými je hrubá stříbrná tyč. „Po ní sjíždíme do garáží, abychom ušetřili čas. Od vyhlášení poplachu musíme opustit budovu do dvou minut,“ vysvětluje velitel družstva Jan Franek. I proto můžu na zemi zahlédnout montérky navlečené na galoších. Stačí natáhnout a jít.
Když hasiči nezasahují, neznamená to, že by se nudili. Povinně si udržují kondičku. A to není žádná legrace. Po předání služby předchozí směnou, vyrážím s oddílem na trénink. Marian Pietraszek otevírá skříňku s hadicemi a vysvětluje, co mám dělat. Beru hadici a hážu ji na trávu. Pak na ni připevňuji proudnici a běžím vpřed. Rukou mávnu k autu, ať spustí vodu. A vtom mě proud vody málem porazí na zem. Udržet stříkající hadici není jednoduché. „To je jen slabý proud. Když musíme stříkat do dálky, držíme hadici i tři, protože je schopna nás nadzvednout ze země,“ směje se Franek. Při dalším tréninku mi pomalu ale jistě mizí úsměv z tváře. Mám za úkol zachránit se z hořícího domu. „Slaňování, kdy se musí hasič dostat z hořícího domu a zachránit sebe nebo i někoho dalšího, využíváme jen výjimečně. Vždy se snažíme situaci zvládnout nějak jinak,“ vysvětluje Gřešica. Podle něho však slaňovat musí umět každý hasič. Dneska tedy i já. Velitel Franek na mě navléká postroj a vyrážíme do druhého patra. Jak to má správně vypadat mi ukazuje David Sikora. Jde mu to bezvadně. Horší je to se mnou. Vyškrábu se na okno a už visím asi pět metrů nad zemí. Na laně se houpu a se mnou i můj žaludek. Pomalu a neohrabaně se posouvám směrem dolů. Docela mi to jde, až na ten čas. V praxi bych určitě uhořela. Seskokem na zem se mi uleví. Ne však na dlouho. Připevňují mi vzduchovou bombu na záda a šplhám se do přistavěného výsuvného žebříku. Stoupáme vzhůru, kde máme Karvinou jako na dlani. Za sedm hodin, které jsem strávila s hasiči, se naštěstí žádný poplach nekonal. Ale ne vždy mají tak klidnou směnu. „Zrovna nedávno jsme vyráželi k úniku plynu v Karviné-Novém Městě. Dělníci tam narušili při opravách domu plynové vedení. Museli jsme nájemníky z domu evakuovat,“ popisuje Franek. Hasiči také vyrážejí k dopravním nehodám, slaňují do studen, stoupají do výšek a vyprošťují lidi, zvířata i věci. Likvidují chemické látky a odstraňují spadlé stromy po vichřicích. Hodně práce měli při květnové povodni.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!