Na vlastní kůži: fotbalisté Slavie dřou v Krkonoších. Sedmička trénovala s nimi | E15.cz

Na vlastní kůži: fotbalisté Slavie dřou v Krkonoších. Sedmička trénovala s nimi

Stát se prvoligovým fotbalistou je snem nejednoho fanouška. Redaktorovi Sedmičky se to na jedno dopoledne povedlo. Trénoval se Slavií. Vydržel déle než veterán Vaniak, Hubáček ho uštval.

Je pondělí, čtvrt na pět ráno. Klidně spím, i když bych měl vstávat. V noci se mi vybil mobil a nařízený budík nemá šanci splnit svůj úkol.

Zhruba o hodinu později mě probouzí zlý sen o tom, že jdu na běžky se slávistickými fotbalisty, jenže nemám boty.

Okamžitě telefonuji fotografovi, aby pro mě přijel až domů. Bez časové rezervy vyrážíme do Špindlerova Mlýna na „vysněné“ kondiční soustředění slávistických fotbalistů.

U Švýcarské boudy, dočasného útočiště „sešívaných“, jsme právě včas. Třináct hráčů začíná na terase s rozcvičkou. Zbylých deset borců běžkám neholduje, takže je uvnitř budovy čeká jízda na rotopedu.

Nečeká mě nic hezkého

Počasí nám přeje, je polojasno. „Tak jdeme,“ dává povel asistent trenéra Jan Netscher.

Čtvrt hodiny šlapeme pěšky do kopce po úzké cestičce. Až na širší stezce nazouváme lyže. Po chvíli zjišťuji, že to nebude žádná legrace. Hráči jedou vesměs jako zkušení běžkaři.

Po další čtvrthodině jsme u přibližně čtyřkilometrového okruhu na Mísečkách. „Měli byste ho dát čtyřikrát,“ oznamuje Netscher a zájemcům přimazává skluznice.

Fotbalisté mají sporttestery, které jim měří tep. Podle fyzických testů, které absolvovali na fakultě tělesné výchovy a sportu, každý ví, v jakém frekvenčním pásmu se musí pohybovat, aby měl trénink ten správný účinek.

Já si dávám za úkol udržet se někoho z nich, abych neudělal ostudu. A už se za Stanislavem Vlčkem a dalšími vydávám na trať.

Většina bruslí. Chci se držet nejrychlejších, ale vím, že to nemůžu přepálit, a tak se spokojuji s pozicí v zadní části skupiny. „Zimní příprava sice začala před pár dny, ale jedou dost ostře,“ říkám si a doufám, že se tempo časem zpomalí.

Hned při prvním sjezdu si nadávám, že jsem nesmyl rok starý stoupací vosk. Fotbalistům nestačím.
V mírném stoupání se mi ale stará „máza“ hodí. Zatímco většina z nich maká mimo stopu, já v ní šetřím síly na horší časy. Po dalším klesání se objevuje prudký výstup. Tady nebruslí nikdo v mém dohledu.
Vzhledem k tomu, že mám co dělat se sebou, nemám přehled o tom, kolik slávistů je ještě za mnou. Předjíždí mě několik cizích běžkařů. „Patrně závodníci,“ utěšuji se.

Vzápětí se přede mě dostává i devětatřicetiletý brankář Martin Vaniak. Snažím se držet kontakt, a když si upravuje výstroj, „hrdinsky“ mu předjetí vracím.

Někde na třetím kilometru si vzpomenu na dva fotbalisty vršovických Bohemians 1905. Josef Jindřišek a Martin Kotyza zvládli den předtím na Jizerské padesátce pětadvacítku klasickou technikou…

Rovnou do druhého kola

Ti nejlepší dokončují první kolečko za čtvrt hodiny. Když několik minut poté přisupím, už se skoro všichni odpočatí rozjíždí do druhého okruhu. Vydávám se za nimi.

Pokouším se držet krok s méně zkušenými běžkaři, například s devatenáctiletou posilou z Jihlavy Stanislavem Teclem. Na předbíhání nemám, ale tuším, že někdo je pořád za mnou.

Po druhém kole se skládám na zem a dopřávám si přestávku. Dostávám kelímek s čajem. To mě postaví na nohy a načínám druhou polovinu trasy.

Vaniak dál nejede, už takhle je dost otlučený z několika pádů. Já se neválím a beru to jako dílčí úspěch. Za mnou je možná ještě Jan Kysela, který se s běžkami teprve sžívá.

Nechci ztratit všechny z dohledu, ale zároveň se nemůžu úplně vyšťavit už ve třetím kole. Po jeho absolvování vidím, jak se do posledního okruhu zrovna rozjíždí David Hubáček. Pokouším se udržet se s ním v kontaktu. Je to pořádná fuška, i když on jede zdánlivě uvolněně.

V mírném stoupání pořádně zaberu rukama a udělám si radost. Bruslícího Hubáčka předbíhám ve stopě. Na nějakou komunikaci nejsou síly, tak si pro sebe říkám: „Teď bych ho mohl táhnout.“ Jenže za okamžik je obránce zas přede mnou. Nechci ho nechat ujet, ale brzo mi dojde dech. Jsem rád, že vůbec šoupu nohama.

Čtvrté kolečko dokončuji před Kyselou, ale totálně vyčerpaný. Probírám se až v chatě po vypití litru a půl vody.

Nechtěl bych být profesionálním fotbalistou…

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!