Na vlastní kůži: vesloval jsem s Duklou | E15.cz

Na vlastní kůži: vesloval jsem s Duklou

Pouhých šest dní před kláním osmiveslic na sedmadevadesátém ročníku Primátorek si redaktor Sedmičky zatrénoval s Duklou.

„Stojí milion,“ hlásí trenér Petr Blecha, když zachytí můj obdivný pohled na osmiveslici, která je zatím na suchu, u loděnice. Sedm z jeho svěřenců ji bere na ramena. „Pomoz jim, jsi trojka,“ volá na mě kormidelník Oldřich Hejdušek. Je pondělí odpoledne a já se rázem cítím jako člen Dukly, suveréna českého veslování.

„Jels´ v tom někdy?“ čelím otázce. Podívám se na sedmnáct metrů dlouhou loď a bleskne mi vzpomínka, že jako malý kluk jsem vesloval na pramici, která byla několikanásobně kratší a zhruba dvakrát širší. „Ne,“ přiznávám a moji noví kolegové mi ihned začnou ukazovat, jak mám nastoupit.

Zouváme se, nasedáme a upevňujeme si nohy v botách připevněných k lodi. „Sundej si tu mikinu, ať se ti dobře vesluje,“ slyším zezadu a radou zkušeného borce se řídím. Za okamžik odrážíme od mola. „Pevně se drž vesla a čekej na další pokyny,“ instruuje mě jeden z členů posádky.

Když jsme kus od břehu, začíná stručná výuka. „Zasekni veslo, natahuj nohy, narovnávej tělo, zabírej rukama, vyndej list, vracej ho dozadu vodorovně s hladinou a přitom jdi zpátky do dřepu,“ hltám pokyny.

Zkouším si několik záběrů a pak se chopí slova kormidelník. „Chlapi, Kuba to neumí, tak pojedeme pomalu. Hop!“ zavelí do mikrofonu Hejdušek a pro mě začíná velký zážitek.

Okamžitě nabíráme rychlost, která je pro mě na plavidle bez motoru i plachet nepřirozená. „To snad nemyslí vážně,“ napadá mě. Připadám si jako na pouťové atrakci, kterou pomáhám udržovat v bláznivém pohybu. „Stačí!“ křičím v duchu. Ztrácím rytmus a horko těžko se do něj zase dostávám.

„Levou nohu schovej do lodi, ven míří jenom pravá,“ radí mi jeden veslař. Snažím se zkoordinovat všechny činnosti dohromady, ale je z toho spíš křeč. „Drž to veslo volně,“ poznamenává Hejdušek.
Po pár stech metrech přestáváme veslovat. Je jasné, že celou trať Primátorek v tomhle složení nezvládneme. „Pojď ke mně do člunu, pojedeme za nimi,“ říká Blecha. Pouštím osmého člena posádky na jeho místo a s trenérem vyrážím v doprovodném plavidle.

U Vyšehradu stejně jako osma předjíždíme parník a za moment jsme v cíli na Výtoni. Příště tam chci doveslovat

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!