Sü Siang žije v okrese Kchaj-li, asi osm set kilometrů vzdušnou čarou od města Wu-chan, ze kterého se do světa rozšířila epidemie koronaviru. Pracuje jako kantor a administrátor výuky na vyšší odborné škole technologií, zároveň vede z pozice viceprezidenta zdejší asociaci malířů tradiční čínské štětcové kaligrafie. Deníku E15 popsal, jak koronavirus ovlivnil jeho život a osudy stamilionů čínských spoluobčanů.
Katastrofa v podobě koronaviru přišla jako náhlá bouře. Lidi na nějaký čas ovládla všudypřítomná panika. Mnoho i těch, které znám osobně, žilo týraných strachem a úzkostmi.
Epidemie narušila jak kulturní, tak ekonomický život země. Řadu běžných lidí situace zbídačila, tvrdě dopadla na oblasti dopravy, ubytování, stravování, turismu a mnoho dalších. Ještě před nedávnem byla většina obchodů zavřená.
I z tak hluboké krize ale vedla cesta ven. Jako nejdůležitější se ukázal jednotný postup řešení problému a také precizní uplatňování přísných státních bezpečnostních nařízení. Situace se pak zlepšila. Nařízení bylo opravdu hodně, často bezprecedentních. Zafungovala především ta preventivní, jenž bránila shromažďování osob.
Na výzvu vlády „zůstaňte doma a tam s epidemií také bojujte, přispějete prevenci a kontrole” lidé zareagovali z mého omezeného pohledu aktivně a správně. Během zhruba dvou měsíců se podařilo epidemii částečně zkrotit. Až na výjimky se dnes jedná o případy nakažených lidí, kteří se do Číny dostávají ze zahraničí. To myslím plně demonstruje, jak důležité bylo mít v řešení jednotný postup
Velmi se daří on-line byznysu. Není divu, když museli nebo stále musí někteří sedět doma. Týká se to doručování jídla nebo jiných nezbytností. Ve snaze zabránit kontaktu a šíření infekce, práce z domova přes internet se stala, nebál bych se říci, typickým modelem. Obzvlášť pro pracující v kancelářích. Internetový byznys rapidně narostl. Uvedu příklad z oblasti školství, kde se pohybuji.
Mou zodpovědností je hlavně koordinace kantorů a administrativy. Pracuji už takřka výhradně na dálku přes internet: plánuji úkoly, jednám s vedení školy, přes internet kontroluji práci kantorů. Nastanou-li potíže, přes internet dám zpětnou vazbu a poradím, jak dál. Drtivá většina škol všech úrovní neobnovila klasickou výuku, ale přešla na tu internetovou. Vezměte si například náš ústav.
Všechny kurzy včetně tělesné výchovy se učí on-line. Samozřejmě že některé kolektivní aktivity takhle nenahradíme, teď mluvím hlavně o přípravě některých týmových sportů nebo kulturních aktivit a podobně. Kolektivní činnosti jsou dál problém. Týká se to i menších schůzí, které se snažíme minimalizovat.
Vedle práce ve škole se také zabývám kaligrafií v naší provincii a celém státě. Připravujeme umělecké práce do soutěží. Byť jsme zpočátku propadali obavám, že je těmto aktivitám na nějakou dobu konec, dokázali jsme se nakonec přizpůsobit.
V kanceláři jsem po práci zůstával každý den a maloval nebo pomáhal s organizací kolegům. Některé práce byly vystaveny nebo vyhrály ceny. Je to způsob odpočinku, pomáhá to od stresující práce. Vážně mě to baví. (Některé práce lze vidět na fotografiích v galerii článku, pozn. red.).
Epidemie lidi změnila. V první řadě jejich hygienické návyky. Nosit roušku je už standard pro téměř každého, kdo jde ven. Ačkoliv ale epidemie dosáhla globálního stavu pandemie, je zřejmé, že jednotlivé země mají odlišný postoj k tomu, zda by lidé měli roušky na veřejnosti nosit, či nikoliv. Je to škoda.
Naše zkušenost je přitom evidentní: preventivní opatření, jako nošení roušky, udržování odstupu od lidí nebo mytí rukou funguje. Potvrzuje to například expert na tuto oblast Čang Wen-chung. Nepřišlo to hned, ale postupně se informovanost lidí zvyšovala a postupně si na nové povinnosti navykli.
Život v ulicích se zásadně změnil. Zatímco je pryč ruch, který se tradičně váže k začátku roku, ulice jsou liduprázdné, všudypřítomný je naopak slogan "často si myjte ruce, větrejte, méně vycházejte, nedělejte párty, nenavštěvujte přátele či příbuzné”. Zdá se ale, že se daří s krizí postupně skoncovat.
