Takový příběh mohl napsat jen život. Vladimíra Slanařová z Krásného Března a Dana Kostiščová ze Střekova se znaly jako holky. Znovu se setkaly, když vodily dcery do stejné taneční skupiny. Loni se den před Štědrým večerem potkaly znovu. V nemocnici na rentgenu. Tentokrát dcery doprovázely na kontrolu s ošklivými zlomeninami nohy. Obě dívky srazila auta na stejném přechodu.
Přímo před zastávkou
Přechod v ústecké ulici Stříbrnická odporuje nejen zdravému rozumu, ale i normám. Je dlouhý a přes silnici vede šikmo. Horší je, že se táhne mezi dvěma zastávkami. A to tak nešikovně, že lidé přecházejí přímo před stojícím trolejbusem. Projíždějící řidiči nevidí chodce, chodci auta.
„Dojíždí k nám sto padesát dětí a přístup do školy vede právě přes tento přechod. Děti na nebezpečí upozorňujeme a zásady přecházení jsme zahrnuli i do výuky, ale to samo o sobě nestačí,“ říká ředitel školy Michal Ševcovic. Přes poledne u přechodu dvě hodiny hlídkují strážníci. „Děti ale chodí v různých časech. Musíme je ochránit jinak,“ namítá Ševcovic.
Případ desetileté Daniely Petešové ze Střekova navíc ukazuje, že děti nejsou v bezpečí ani v době, kdy mají strážníci na přechod dohlížet. Tehdy strážník u silnice nebyl. „Cestou k přechodu totiž musel řešit dva přestupky,“ tvrdí ředitel ústecké městské policie Pavel Bakule.
Tanec na vozíku
Daniela Petešová dojíždí do školy na Severní Terase proto, že si tam vybrala třídu s rozšířenou výukou jazyků. Loni 19. listopadu šla z vyučování krátce po jedné hodině odpoledne. Její trolejbus už stál v zastávce na druhé straně silnice. Zbývalo přejít přes přechod. Před ním stál druhý trolejbus. „Nikdo už do něj nenastupoval a on stále nejel. Tak jsem myslela, že mě pouští, abych to stihla. Že v zrcátku vidí, že za ním nic nejede,“ vypráví Daniela. Jenže jelo. Auto ji odrazilo a ona skončila v nemocnici se zlomeninou bércové kosti.
V únoru měla jet Daniela tancovat sólově na mistrovství republiky a s taneční skupinou Freedom ji čekaly formační soutěže. Kdyby vyšly dobře, možná i mistrovství světa. Nyní má v levé noze šroub a chodí o berlích. „Tancování mi chybí nejvíc,“ říká. Doma po operaci tancovala i na invalidním vozíku a je asi jedna z mála, kdo si kdy dal za hlavu nohu se sádrou. Nyní se šetří. Doktoři jí slíbili, že když vydrží měsíc v klidu, bude moct jet s Freedomem na soustředění.
„Daniela je nadprůměrná tanečnice. Kdyby z toho vypadla, bylo by to špatné pro ni i pro formačku. Je jedním z tahounů. Ale ona to určitě zvládne,“ věří trenér dívky Pavel Klapálek.
Policisté vyšetřování uzavřeli tak, že viníkem nehody je Daniela. Protože je nezletilá, případ odložili. „Pokud nás teď ten řidič zažaluje, ještě mu zaplatíme škodu na autě,“ konstatuje trpce dívčina matka Dana Kostiščová. Ty rodiče, kteří si myslí, že jejich dítěti by se to stát nemohlo, varuje před rychlými soudy. „Daniela je odmala samostatná a zodpovědná. Patří mezi děti, které se rozhlédnou třikrát,“ tvrdí.
Aerobik z lavičky
Čtrnáctiletá Šarlota Slanařová dopadla ještě hůř. Z Krásného Března jezdí na Severní Terasu na aerobik, který cvičí závodně. Když se loni 13. října vracela z tréninku, doběhla i ona k přechodu se stojícím trolejbusem. „Auto na druhé straně silnice zastavilo, abych mohla přejít. Udělala jsem ale jen dva kroky, a víc si už nepamatuju,“ říká Šarlota. Policisté zatím případ neuzavřeli. Rodičům dívky ale tvrdili, že je vše jasné. Viníkem je Šarlota. Promáčklý blatník prý dokazuje, že naběhla z boku do auta.
František Janata popisuje nehodu jinak. Právě on v protějším pruhu zastavil, aby dívka mohla přejít. „Normálně obešla trolejbus a to auto ji srazilo předním nárazníkem. Přelétla přes kapotu a nějak se dostala pod podběhy,“ tvrdí. Vůz pak dívku ještě kus vláčel po silnici.
„Byla jsem ve čtvrtém autě od nehody. Zrovna jsem pro Šarlotu jela,“ říká dívčina matka Vladimíra Slanařová. „Auto stálo asi pět metrů od přechodu a Šarlota byla zaklíněná pod ním. Nejdřív jsem proto myslela, že přecházela mimo přechod,“ vypráví.
Šarlota utrpěla těžký otřes mozku a otevřenou zlomeninu bércové kosti a holeně. Nohu jí lékaři zpevnili dvěma dráty a v koleni připevnili hřebováním. Také ona měla jet se sestavou aerobiku na mistrovství České republiky. „Bylo to první, co řekla, když se po operaci probrala z narkózy,“ říká Vladimíra Slanařová.
Šarlotin otec Jan Horvát se na sportovní budoucnost dcery dívá skepticky. „V říjnu půjde na vyndávání drátů a zase se jí to bude nejmíň půl roku hojit. A vynechat rok nebo dva, to v aerobiku znamená moc. Počítám s tím, že žít jako dřív bude moct až tak za tři roky,“ tvrdí.
Dívku nyní rodiče každý den vozí do školy. Studuje osmileté gymnázium a výuku by těžko doháněla. A každý pátek s ní jezdí na trénink. „Mám holky ráda a nechci vypadnout z kolektivu. Je mi líto, že s nimi nemůžu cvičit. Radím jim tedy aspoň při sestavách,“ říká zraněná dívka.
O dalších se jen neví
Případů, kdy na tomto přechodu srazí auto chodce, je víc. Ne každý skončí tak vážně. Proto se také neobjeví v žádné statistice. Tak tomu bylo i přesně čtrnáct dní po nehodě Šarloty.
„Seděla jsem v trolejbuse a viděla, jak shora přijíždí auto. Přes přechod přecházela nějaká holka. Řidič to neubrzdil a srazil ji, až spadla. Řidič jí hned vzal do auta a odjeli spolu,“ tvrdí Milada Nová, která kolem jezdí pravidelně linkou číslo dvaapadesát.
Na magistrátu o problému dobře vědí. Už proto, že ředitel školy žádal město už třikrát, aby přechod zabezpečilo. „Ten problém vyřešíme. Nebude to ale hned a nebude to levné,“ říká vedoucí odboru dopravy Dalibor Dařílek.
Špatně vymyšlené místo se totiž musí změnit od základů. „Nepůjde jen o přechod. Budeme také muset posunout zastávky a vyřešit přístupové cesty. Je tam plno sítí, takže to nebude jednoduché,“ poznamenal Dařílek.
Do té doby chtějí úředníci nechat přechod alespoň barevně zvýraznit a zlepšit dopravní značení. K zásadní změně ale zatím nedojde. Mezi letošními projekty na modernizaci přechodů toto místo není.
