Nehasili, sledovali Bylo nás pět

Je sedm hodin večer. Ve většině obcí se začíná schylovat k tradičnímu pálení čarodějnic. Zábava, která se nese napříč staletími, však s sebou nese určitá rizika. Hlavně zapalování košťat, které pak lidé vyhazují do výšky, může skončit požárem. Redaktor se proto vypravil ke klatovským profesionálním hasičům, aby zjistil, jak prožívají poslední dubnový večer. Posílená služba? Čekání na výjezdy k četným požárům? Ani náhodou. Je to den, jako každý jiný.

Všude klid

Už na bráně je jasné, že tahle služba nebude nijak výjimečná. Všude je klid a hasičská auta jsou zaparkovaná. Jakoby tady vůbec nikdo nebyl. Ale to je omyl. I když venku pršelo a případný požár při pálení čarodějnic je nepravděpodobný, je tu desítka hasičů, která musí střežit noční klid. Redaktor Sedmičky chtěl vědět, jak takový večer na stanici hasičů vypadá. V posilovně se setkává s velitelem družstva Jiřím Bečanem, který si tu zrovna vylepšuje fyzičku.

„Čarodějnice? Kdepak. To je normální služba, jako v kterýkoliv jiný den. Za svou praxi jsem ještě nezažil, že by na čarodějnice hořelo. Ale člověk nikdy neví,“ říká. V tuhle chvíli už je na stanici klid. Hasiči mají osobní volno, ve kterém se mohou samozřejmě doškolovat, ale většinou ho tráví sportovně nebo se dívají na televizi. Právě u seriálu Bylo nás pět redaktor zastihl několik hasičů.

„Tady nás radši ani nefoťte,“ směji se. „Tolik zákusků bychom snad ani nesnědli,“ dodávají. U hasičů je totiž nepsaným pravidlem, že musí platit tiskovou daň. Když se někdo z nich objeví na fotografii v novinách, musí ostatní kolegy ze směny pozvat na zákusky. I oni tvrdí, že pálení čarodějnic a požáry nejdou moc dohromady. „Teď začíná víkend. To nás víc neš čarodějnice straší noční řidiči,“ vysvětlují. Proč to tak je? Prý kvůli tomu, že na konci dubna není ještě takové sucho.

Jistota je jistota

Přesto organizátoři lidové veselice nechtějí nechat nic náhodě a k ohni raději pozvou někoho z řad dobrovolných hasičů. „Tuhle akci děláme každý rok, ale nikdy člověk neví, co se může stát. Takže vždycky požádáme dobrovolné hasiče o asistenci. Přece jen jsme v lese,“ tvrdí pořadatelé pálení čarodějnic na klatovské Hůrce.

„Vyhazování zapálených košťat do výšky si pamatuji hlavně z vesnic. Tam to byla dřív tradice. A hlavně k tomu měli lidé bezpečný prostor. Košťata vyhazovali hlavně na poli,“ tvrdí jedna z čarodějnic, která prozradila jen svůj věk – 250 let.

Noc z 30. dubna na 1. května byla v minulosti pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Také věřili například v otevírání různých jeskyní, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.