V nížinách je docela teplo a není sníh, na horách je ho víc než dost. Spokojeni by tak mohli být všichni. Já patřím do té skupiny teplomilných lidí a vůbec by mi nevadilo, kdyby u nás žádná zima nebyla. Rád bych se za sněhem vydal jen, když mám chuť, stejně jako musím jezdit k moři.
Ale bohužel, narodil jsem se a žiju ve střední Evropě, kde je mnohem víc zima než teplo. A co si budeme povídat, zima je pěkně drahé roční období. Zkuste si jen tak zběžně spočítat, za co všechno musíte kvůli zimě platit - za teplé oblečení, zimní pneumatiky, zateplenou fasádu, dvojitá okna, vodu musíte nechat zakopat hluboko do země A v neposlední řadě platit za teplo domova. Když se nad tím tak zamyslím, tak oproti jižanským národům musíme za život vydat mnohem více peněz.
Na druhou stranu nám může být útěchou pestrobarevnost prostředí, ve kterém žijeme. Jaro a podzim jsou v přírodě skutečně nádherné a v našem klimatickém pásu jedinečné. Před pár dny jsem se koukal na dokument o Keni, který vyprávěl i o touze tamních obyvatel. Snem jednoho černouška bylo navštívit Island, zažít skutečnou zimu. Prý nepoznal větší zimu než deset stupňů nad nulou. Samozřejmě by mě zajímalo, jak by se tvářil na sníh a na teploty hluboko pod bodem mrazu. Ten, kdo nezažil mráz na vlastní kůži, vůbec netuší, co to znamená.
Pokud i vy patříte mezi „teplomilníky“, nechte se inspirovat tématem kolegy Roberta Oppelta, který hledal v našem dosahu místa s letními až tropickými teplotami. A možná budete překvapeni, kde všude se můžete ohřát a tak nejlépe ukrátit čekání na jaro.
