Sotva se nový ministr vnitra Jan Kubice stačil zabydlet v kanceláři, primátor Ostravy Petr Kajnar mu hned napsal ostrý dopis. V něm mu vyčetl, že pokud sníží počet policistů, bude mít Ostrava problém s bezpečností. Šéf městského ředitelství policie ČR Tomáš Landsfeld se domnívá, že když lidé vidí na ulici policistu, cítí se lépe. „Postoj primátora podporuji a chápu. Ale není to jen o počtu policistů v ulicích,“ říká Landsfeld, který za dva roky přišel o více než 160 policistů.
Když bude méně policistů v ulicích, zvýší se kriminalita?
Takhle jednoduše to nelze brát, mezi počtem uniformovaných policistů v terénu a trestnou činností není přímá úměra. Zároveň ale platí, že menší počet policistů se musí projevit na schopnosti policie reagovat na aktuální problémy. Kriminalitu ovlivňují i jiné věci.
Jaké?
Například když se do Ostravy přestěhuje problémová skupina obyvatel ze Slovenska. My sice nevíme přesně, zda přišli, ale poznáme to tak, že přibude kapesních krádeží. V růstu kriminality hraje roli i to, když se na svobodu dostane větší počet odsouzených za krádeže nebo vloupání.
Ale to se děje průběžně.
Ano, ale když se nám podaří odhalit větší počet pachatelů krádeží a vloupání, jako třeba v letech 2004 a 2005, tak oni se nám po roce nebo roce a půl vrátí najednou. Jelikož se živit ničím jiným nebudou, tak nám pak kriminalita najednou skočí nahoru.
V kolika procentech se recidivisté podílejí na celkové trestné činnosti?
V Ostravě je to téměř osmdesát procent. Jsme v tom srovnatelní s Brnem.
Co ještě zvyšuje kriminalitu?
Odchody zkušených policistů, hlavně kriminalistů a vyšetřovatelů. To se nám stalo v posledních třech letech.
Ubývá tím policistů, kteří by mohli předávat své zkušenosti mladším kolegům?
Ano, přesně tak. Nejsme potom tak úspěšní v boji s kriminalitou, jak bychom si představovali. Když se to sejde na jedné služebně, tak má její vedoucí velký problém. Velmi dlouho trvá i to, než se z nováčka stane opravdu dobrý policista.
Lidé, kteří přijdou na služebnu, si často stěžují na nezájem tamních policistů.
Je to stále přetrvávající nešvar, snažíme se s tím bojovat, ale jde to mnohdy velmi těžce. U policie nejde propustit člověka jen tak, když jsme s ním nespokojení. Jako v soukromé firmě. Je to dlouhodobý proces, než někoho propustíte. Hodně nám situaci zkomplikoval i způsob náboru v posledních letech. Stalo se nám, že jsme přijali oproti minulosti mnohem více těch, kteří se pro práci u policie prostě nehodí.
Proč jste je tedy přijímali?
Dříve jsme měli přijímací komisi, složenou z vedoucích jednotlivých oddělení, kteří buď doporučili, anebo nedoporučili uchazeče o práci u policie. Například když někdo řekl, že jde k policii jen proto, že má rád detektivky, tak ho komise nedoporučila a policistou se nestal. Navíc jsou i měkčí limity v testu tělesné kondice, a tak se k nám dostanou tací, kteří pak nestačí. Dnes potkáte v ulicích mnoho osmnáctiletých kluků v uniformě. Připouštím, že to není dobré. Vždyť třeba strážníkem městské policie se můžete stát až v jedenadvaceti letech.
V minulosti hodně policistů dělalo svou práci jako poslání. Jak to vidíte dnes?
Srdcařů ubývá. Bohužel, je to tak. Kdysi byly peníze druhořadé, hodně velkou roli hrála profesionální prestiž a možnost služebního postupu. Dnes se ale lidé stále častěji dívají jen na výplatní pásku. Takže když dostanou lepší nabídku, jdou pryč. Nedivím se jim, ale zároveň mě to mrzí.
Věříte policistům. Je policejní povolání prestižní?
