Co se tedy podle vás na sklonku září 2009 vlastně přihodilo?
Miminko se jednoduše po porodu nenadechlo. Mohla tam být třeba nějaká neurologická vada, později těžko prokazatelná. Nerada bych to víc rozváděla.
V obžalobě stojí, že se dítě začalo dusit, protože vdechlo zkalenou plodovou vodu…
Nic takového, to tvrdí doktoři. Úplně stejná situace by mohla nastat v porodnici. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mohly vzniknout komplikace, u matky se jednalo už o třetí těhotenství. Já se chovala standardně, začala jsem dítě resuscitovat a zavolala záchranku.
Chlapec zůstal postižený. Jak přistupují k nešťastné události rodiče?
S rodinou teď žádný kontakt nemám. Paradoxní ale je, že mě nežalují oni, nýbrž porodnice. Není to první pokus lékařů mě zdiskreditovat.
Myslíte proto, že jste známou propagátorkou domácích porodů, proti nimž oni brojí?
Ano. Domácí porody u nás sice nejsou zakázány, ale tváříme se, jako by nebyly. Žádná legislativa tuto péči neupravuje.
Jak to chodí, budoucí matka si vás jednoduše objedná?
Maminky se ozývají v různém stádiu těhotenství, navážeme kontakt, pak ji navštívím doma. Vedu porod a potom u ní udělám ještě tři čtyři návštěvy.
Kolika dětem jste takto pomohla na svět?
V Praze je nás asi pět porodních asistentek, které chodí k domácím porodům. Já vedu poslední roky zhruba sedmdesát porodů ročně. Od mého prvního v prosinci roku 2000 je jich celkem už kolem čtyř set. Vedu si svou statistiku, žádná oficiální neexistuje.
A kromě případu z léta 2009 žádné komplikace nebyly?
Někdy si ženy během porodu přestaly věřit, takže jsme ho přerušily a ony jely do nemocnice. Jedno dítě zemřelo, protože mělo několik vrozených vad, které na ultrazvuku nerozpoznali. My ale nemůžeme suplovat doktora. Naší parketou jsou fyziologické porody, které mají v Česku velkou tradici. Dělaly se ještě po válce.
