New York či Vídeň, zlínské osobnosti módy znají i ve světě

Umějí obratně zacházet s tužkou, jehlou a nití, nůžkami i žehličkou. Všechny tyto nástroje totiž potřebují ke své práci. Ve Zlíně žijí lidé, které živí módní trendy a jsou známí daleko za hranicemi města. Dokonce i v cizině.
Zdeňka Balajková: z kočárkárny do světa Vlastní modely začala šít Zdeňka Balajková ve dvanácti letech. Módní návrhářství nikdy nestudovala, ale k vytoužené práci se nakonec propracovala. „Mým prvním ateliérem byla stará kočárkárna,“ vzpomíná s úsměvem na začátky v branži Balajková.
Dnes její oděvy prodává čtrnáct butiků, třeba v Praze, Brně, Olomouci, Liberci nebo Plzni, ale také ve Vídni. Módní kolekce, které se vymykají zažitým konvencím, tvoří pro ženy střední generace. „Nejde o běžnou konfekci. Zdeňka pracuje se zákaznicemi individuálně. Každý model je originál. Její rukopis je tak charakteristický, že je patrný na první pohled,“ říká Iva Janálová, ředitelka modelingové agentury Iva.
Návrhářství a šití se Balajková začala naplno věnovat po roce 1990. „Tenkrát jsem ušila šaty a nabídla je prvnímu butiku ve Zlíně. Kupodivu si je hned někdo koupil. Byla to pro mě motivace do další práce,“ tvrdí Balajková.
Zlínský butik stál na konci devadesátých let na začátku spolupráce s nejznámější zákaznicí, zpěvačkou Věrou Martinovou, která tehdy ve městě točila album. „Nadchl mě jeden model Balajkové. Její práce mají šmrnc, jsou ležérně elegantní, z kvalitních a neokoukaných materiálů, a přitom snadno udržovatelné. Máme podobné cítění, ona respektuje mě a já ji,“ pochvaluje si spolupráci Martinová.
Šárka Šišková: touha tvořit Cesta oděvních kolekcí Šárky Šiškové na módní přehlídky byla přímočařejší. Vystudovala design obuvi na střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti, ale láska k oděvním modelům nakonec zvítězila. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze už její kariéra pod vedením profesorky Zdeňky Bauerové směřovala k módnímu návrhářství. „Spolupráce s ní si dodnes vážím, dala mi hodně cenných rad,“ říká Šišková.
Sny o vlastním ateliéru a přehlídkách svých modelů utlumila na pár let nabídka jít učit na univerzitu do rodného Zlína. „Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Měla jsem to dobře rozjeté, jezdila jsem po celém světě, do Číny, Thajska. Nakonec jsem se ale do Zlína vrátila. A nelitovala jsem,“ vzpomíná Šišková, která práce svých studentů představila v Praze, Vídni, Paříži i v New Yorku.
Během své kariéry připravila stovky modelů. Svou práci miluje, ale připouští, že prosadit se v oděvní branži je velice těžké. „Oděv je pro mě všechno. Mohla bych malovat, dělat sochy, psát romány nebo kreslit až do umření, ale tvorbu oděvů nemůžu opustit, i když vím, že je to těžká disciplína. Látky i šití jsou hodně drahé, noci mám z toho všeho někdy bezesné. Naštěstí ráno už zase zvítězí chuš tvořit,“ tvrdí Šišková. ková.
Jaroslav Mejta: krejčím natruc Ve světě módy nemají zastoupení jen zlínské ženy. Jaroslav Mejta patří mezi uznávané pánské krejčí. Jeho začátky však nebyly lehké. Na základní škole měl jasno o budoucím povolání. Chtěl se stát fotografem. Narazil však na nesouhlas otce a skončil úplně jinde. Dočasně nastoupil do učiliště ve Vizovicích na obor pánský krejčí. Po roce chtěl jít studovat na fotografa.
„Dodnes vidím, jak se v jednom okamžiku změnil můj život. Seděl jsem u otce v kanceláři a listoval katalogem učebních oborů. Připadalo mi to jako dobrá recese. Taky mě lákalo, že tam bude spousta holek. Chtěl jsem to dělat jen do prázdnin. Protože ale další rok fotografi cký obor neotevřeli, stal se ze mě krejčí,“ vrací se do minulosti Mejta.
Od módy si po roce 1990 odskočil k výrobě nábytku, ale nakonec se vrátil k tomu, co umí nejlépe. „Založil jsem firmu, která vyráběla pracovní oděvy, návleky do atomových elektráren. Nezvládali jsme všechny zakázky, proto jsem se rozhodl, že budu dělat jen to, čemu rozumím a začal jsem šít pánské obleky,“ říká Mejta.
Jeho obleky nosí místní politici a sportovci. I významné české osobnosti, třeba zpěvák Laďa Kerndl. Kromě Zlína má pobočky ve Vídni a v Praze. „Dnes mám sedm šikovných zaměstnanců, bez kterých bych to mohl zabalit. Kdekoli na Západě je krejčovství prestižní, u nás je to profese na vymření,“ uzavírá Mejta.