Co mají společného Žďár nad Sázavou a New York? Moc toho není. Ale aspoň jedno pojítko se najít dá. Na obou místech se občas z mraků sype sníh tak moc, až je z toho kalamita. Zatímco v New Yorku je to spíš rarita, ve Žďáru zimní klasika. Obě situace už zažila devětadvacetiletá fotografka Blanka Sadílková. Snímky z věčně pulzující metropole se teď pochlubila i veřejnosti. Ve Staré radnici budou vystavené až do konce února.
Kdy fotografie vznikaly?
V předchozích dvou letech. Série 2009 je letní a z následujícího roku zimní. V obou případech v New Yorku panovaly extrémní teplotní podmínky. V létě byla obrovská tepla, navíc byla vysoká vlhkost vzduchu, v únoru 2010 naopak byly sněhové bouře. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla město zachytit v těchto podmínkách.
Výstava vznikla s malým odstupem. Co se vám teď jako první vybaví, když se řekne New York?
Momentálně skladba New York, New York. Protože Zuzana Miková se svojí kapelou Zu-za, která zpívala na vernisáži, si tuhle skladbu s kapelou speciálně natrénovala. Pro mě je New York symbolem extrémů. Jsem Evropanka, Češka z Vysočiny, a jsem na to hrdá. To, co je tam, mě nezajímá víc než Nepál. Je to jen něco jiného.
A kam řadíte na téhle ose svoji zemi?
Česko je někde ve středu. V Nepálu je extrémní chudoba a zároveň obrovská bohatost v tom, jak jsou rodiny pospolu. Tráví spolu večery, nemají televizi ani rádio, čas se tam zastavil. New York je hektický, nikdo nemá čas. Lidi tam žijí šíleným tempem. My Češi jsme někde mezi. Svým způsobem hrajeme bezpečně, proto je pěkné někam vycestovat a extrémy vidět a pak se vrátit zpátky k těm našim jistotám.
Mluvíte o extrémech. Který z nich vás přitahuje víc?
To je těžké posoudit. Nepál je pro mě méně probádaný, ráda bych se podívala ještě do Tibetu a Indie. Ty země mě fascinují svojí kulturou. Možná člověk vnitřně dospívá, když má možnost trávit čas právě tam. Co se týká New Yorku, je mi bližší tím, že není takový rozdíl mezi jejich a naším životním stylem. Když jdu do muzeí, je to obrovský kulturní zážitek. Poznáte věci, které vás obohatí, ale na jiné úrovni než Nepál. Ten je mi mnohem bližší duchovně.
Na co z New Yorku nikdy nezapomenete?
Město vibruje, žije a intenzivně dýchá, to se mi líbilo nejvíc. Vzpomínám si na jednu scénu: jeptišku s růžencem v ruce, jak běhala v Central Parku ve značkových teniskách. To mi přišlo zajímavé i vtipné. Ale zažila jsem tam také jeden z nejsilnějších zážitků svého života. Před hotelem jsem potkala žebračku, starou paní. Měla tvář jako anděl. Šla jsem jí dát pár dolarů, aby měla kde přespat, ale předstihl mě pán v obleku, který ji dal drobné. Mluvili spolu jako známí, krásně se na sebe usmívali. Pak jsem pozdravila a chtěla darovat svoje dolary. Paní se usmála se a řekla: „Děkuji, ale já už peníze na jídlo a nocleh pro dnešek mám a víc nepotřebuji.“
FOTOGRAFKA BLANKA SADÍLKOVÁ (*1981)
Doma je v Herálci, pokud zrovna nelétá a necestuje po světě. Umělecké geny zdědila po dědečkovi - malíři a fotografovi Josefu Jadrném. V Londýně, kam odešla původně jako au-pair, se profesionálně začala věnovat fotografování a v roce 2007 si založila firmu Infinity Images.
Zkušenosti získávala od uznávaných fotografů Roberta Vana, Nigela Wilsona či Petera Ertla. Stále studuje The Photography Institute v Londýně. Svůj první ateliér si loni zřídila ve Žďáře, pracovně ale působí takřka po celém světě.
Loni ve Žďáře vystavovala fotky z treku v Nepálu, v zanedlouho se chystá do Los Angeles na oscarový týden, kde bude fotit pro Cinemagic.
