Dva články o takzvaném plavání kojenců se setkaly s neočekávaným zájmem. Ohlasy byly pozitivní i negativní, přestože nikdo neřekl, že by mělo být koupání kojenců v bazénech zrušeno. Šlo jen o informaci o plánované studii, jež by měla objektivizovat náš dosavadní pocit, že tato zdánlivě zcela jednoznačně přínosná činnost může mít i rizika. A pokud se ukáže objektivně, že rizika hrozí, potom je omezit na minimum a to vše ve snaze udělat to pro děti a pro jejich zdraví. Víme všichni, že takzvané plavání kojenců vlastně plaváním není. Plavání, jakkoliv se to nezdá, je poměrně složitý pohybový stereotyp vázaný navíc na dýchání a většina dětí je schopna naučit se plavat až v předškolním věku. Budeme-li pak hovořit o zábavě pro děti a jejich rodiče, je to přesnější. Zastánci kojeneckého pobytu v bazénu budou pak určitě zdůrazňovat pozitivní přínos pro psychomotoriku dítěte. Člověk se však vyvíjí od počátku druhu Homo sapiens přibližně 400 tisíc let. Nelze tedy přece říct, že všech 16 tisíc generací, včetně generace rodičů dnešních dětí, se vyvinulo nedobře, protože v kojeneckém věku neplavaly. A nakonec, budeme-li s kojencem „plavat“ doma ve vaně, bude se mu to možná také líbit. Ta vana však nemá ale ten rozměr emocionální a společenský.
Nechci, aby vznikl názor, že jsme my, pediatři, proti plavání, proti pohybu ve vodě a vůbec proti jakémukoliv sportování. Naopak. Každý z nás ví a rodičům to opakovaně zdůrazňuje, že sport a tělovýchova jsou tou nejlepší prevencí většiny negativních vlivů, které na dítě zejména v dospívání působí. A plavání je přitom i ideální aktivitou, kterou lze bojovat proti ortopedicky nepříznivému jednostrannému životnímu stylu danému například prací u počítače.
Plavání v krytých bazénech i pobyt nejmenších dětí v chlorované vodě má ale i svou odvrácenou stranu, která může být pro některé děti rizikem. Hned ale musím říct, že nejde vůbec o to zrušit plavání malých i větších dětí v plaveckých školách. Jde o to, abychom si předpokládaná rizika popsali a dovedli se jim co nejlépe bránit.
Některé děti, účastnící se tzv. kojeneckého plavání, jsou častěji nemocné. Mají častější rýmy, záněty středního ucha, objevují se u nich ekzémy.
Rýma a jiné infekce horních dýchacích cest vznikají u dětí často tak, že se sliznice dýchacích cest působením prochladnutí odkrví, nemohou se dostatečně bránit a tím dojde k pomnožení virusů a bakterií a k nemoci. To je třeba si uvědomit a čelit tomu jednak dostatečně teplou vodou, teplým vzduchem a pohybem dětí ve chvíli, kdy jsou mimo bazén. Hygienická norma teploty vody je pro školní bazény 28 stupňů, vzduch 31 stupňů. Pro kojenecké bazény by měla mít voda 30-36 stupňů, vzduch 28-30 stupňů. Nejde však tolik o normu. Důležitější je však pohled na děti. Pokud vidíme třes těla a namodralé zbarvení rtů, což je dosti běžné zejména tam, kde je plavecká hodina časově neměnná a i ti, kterým je zima, musí vydržet do konce, je určitě něco v nepořádku. A položme si ruku na srdce, kolik takových dětí v některých bazénech vidíme. Ne ve všech. V těch správných bazénech ne.
Druhým nepříznivým faktorem je ze zdravotního hlediska nutnost desinfekce vody chlórem. Čím je voda teplejší, tím je zpravidla chlóru potřeba víc, aby se udržela dostatečná čistota vody. Chlór je alergen a navíc výrazně vysušuje pokožku. Je mnoho dětí, které se mu dokáží ubránit, kůži mají stále vláčnou a nikdy u nich nevzniknou dýchací problémy. Ale o těch není řeč. My mluvíme o těch, které musíme léčit pro ekzémy a o těch, které končí v alergologických ordinacích s kašlem.
Nyní jsme u jádra věci a vraťme se k nejmenším dětem. Všichni víme, že by bazén pro koupání kojenců měl být teplý, optimálně by se v něm měly koupat děti bez rodičů, voda by měla být co nejméně chlorovaná, zcela jistě pod 0,3 g/l a režim koupání by měl zabránit prochladnutí, Pokud toho dosahují některé plavecké školy již nyní, je to moc dobře a s těmi problém nemáme.
Jde ale o to, abychom mohli jako pediatři naše dojmy a literární údaje zejména o působení chlóru kvantifikovat a opřít se o seriózní šetření. A to je cílem studie, která se na Dětské klinice FN v Hradci Králové připravuje. Ne s cílem uškodit plaveckým školám a vzít rodičům i dětem příjemnou zábavu, kterou pobyt v bazénu nepochybně je. Ale omezit možná rizika a poradit rodičům i provozovatelům plaveckých škol. A to vše s cílem udělat vše nejlepší pro děti, což je hlavním cílem všech pediatrů.
