Obrana strašení v Čechách
Neradostné předpovědi toho, co nás letos čeká, se na nás hrnou ze všech stran. Zároveň ale sílí hlasy, že by se lidi neměli tolik strašit. Před zbytečným strašením varoval i prezident Václav Klaus. Spousta politiků jeho „výzvu k nestrašení“ podpořila. Názory odborníků ale slyšet není, přestože by vydaly na diskusní pořad.
Neděle. ČT1. Otázky Václava Moravce.
Moravec: Tak, pánové, strašit, nebo nestrašit?
Klaus: Ne, opravdu ne. Já skutečně apeluji, a prosím, berme to zcela vážně, nestrašme občany této země.
Moravec: (k hostu mimo záběr) Ano?
Bezhlavý rytíř: (kroutí nespokojeně hlavou, když si všimne, že je v záběru, rychle si ji sundá) Jak nestrašme? Strašili jsme a strašíme málo! A podle toho to vypadá. Někdy si říkám, kam jsme dali hlavu.
Vlkodlak: Já se bojím, že teď už je možná na strašení pozdě.
Zombie: My jsme v našem klubu nemrtvých vedli nezvykle živou diskuzi a shodli jsme se, že se lidi odnaučili se bát. A z toho jde až strach. A to říkám jako někdo, kdo je zvyklej chodit přes mrtvoly.
Klaus: Nestrašme ty lidi. Nevytvářejme tady nějakou falešnou atmosféru strachu!
Bílá paní: Pane prezidente, já už na hradě, na rozdíl od vás, straším čtyři sta let a něco o tom vím. Lidi musíte strašit, jinak ztratí přirozený reflexy.
Vlkodlak: Přesně! Ajá mohu za naše odporné sdružení slíbit, že na tenhle rok hodně lidí do smrti nezapomene. Doufáme, že krev poteče proudem, měla by k tomu pomoci naše kampaň Zelená červené.
Moravec: (obrací se na posledního hosta) Co na to pod plachetkou osoba?
Polednice: Já jsem už dávno měla být někde jinde. Mně už, Václave Moravče, před půl hodinou u lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.
Vlkodlak: Uáá!!
Klaus: (lekne se) Nestrašme se takto! To opravdu, ale opravdu není fér!
