Obranu vyztuží Miroslav Javín

Karvinský rodák Miroslav Javín po dvaceti sezonách odehraných převážně v nejvyšší české a slovenské lize kývl na nabídku druholigové Orlové. „Vrátil jsem se kvůli rodině,“ řekl dvaačtyřicetiletý obránce, který naposledy působil
v Žilině.

Co vás přilákalo do Orlové?

Po těch mnoha letech, která jsem strávil s hokejem mimo domov, jsem se už konečně chtěl vrátit.

Ještě loni jste hrál na Slovensku extraligu. Teď budete hrát druhou ligu v Česku. Není to málo?
Na jednu stranu mě to trochu mrzí. Mohl jsem pokračovat na Slovensku, ale chtěl jsem domů. Mám malou dcerku, která potřebuje mít domov.

Odehrál jste dvacet sezon v nejvyšší české a slovenské lize. Co zdraví?

Je úměrné mému věku. Zatím to jde.

Hraní hokeje už není váš hlavní zdroj peněz. Neuvažujete, že byste se stal trenérem?

Byla doba, kdy jsem o tom přemýšlel. Ale dneska to vidím tak, že trenéři nemají nic jistého a je to dost těžká práce. Kolem hokeje bych se chtěl točit, i když definitivně skončím s hraním, ale spíše bych chtěl dělat nějakou manažerskou práci.

Jaké jsou ambice Orlové?

Rád bych, abychom došli minimálně do semifinále.

Vzpomínáte si na svůj první extraligový zápas?

Tehdy jsem hrál za Vítkovice a nastoupil jsem proti Kladnu. Krásný okamžik. Nastupoval jsem proti hráčům, o kterých jsem si myslel, že s nimi nikdy nemůžu hrát. Začínal jsem
v Karviné a ani jsem neměl odvahu pomyslet, že bych mohl hrát tak vysokou soutěž, a ještě v ní vydržet tolik let.

Vypadá to, že máte stále do hokeje chuť. Šel byste hrát ještě i vyšší soutěž?

Do první ligy bych asi nešel, ale extraligu bych ještě zvážil.

Splnil jste si hokejový sen?

Jednoznačně ano. Hrál jsem extraligu a celou tu dobu byl můj život naplněný hokejem. Víc jsem si nepřál.

Kdo vás k hokeji přivedl, měl v rodině hokej nějakou tradici?

Otec hrával hokej, ale nic velkého to nebylo. S velkým hokejem jsem začal pod Vladimírem Vůjtkem, který mě vytáhl z Karviné do Vítkovic.

Dalo by se říct, že trenér Vůjtek je váš osudový trenér?

Ano. Když potom šel trénovat do Zlína, vzal mě s sebou. Doma jsem nebyl nijak zvlášť ohodnocený. Až ve Zlíně jsem začal vydělávat peníze.

Která hokejová štace byla pro vás nejlepší?

Stále vzpomínám na působení na Slovensku. Šel jsem tam sice po třicítce, ale hokejově se mi tam dařilo nejvíce. A taky peníze jsem tam měl velmi dobré.

Na Slovensku jste strávil osm let. Nenapadlo vás zůstat tam?

Ne, vůbec nikdy. Slovensko mám rád. Poznal jsem tam nové přátele, rád tam jezdím, ale doma jsem v Karviné.