Sedmačtyřicetiletá Ivana Bartusková začala před devíti lety s trenérem hokejových Vítkovic Mojmírem Trličíkem nový život. Se vším všudy. Přivedla s ním na svět dceru Kristýnu, kterou to taky táhne k ledu – chodí do krasobruslení. Sedmačtyřicetiletá vychovatelka hyperaktivních a autistických dětí říká, že dcera lásku k bruslím zdědila po obou rodičích. „Taky umím docela slušně bruslit. Umím i přešlapovat dozadu a jezdím na kolečkových bruslích,“ říká s úsměvem.
Jak jste se seznámili? Známe se už od gymnázia, chodili jsme do stejné třídy. Po škole jsme šli každý svou cestou. Až do srazu po dvaceti letech, kde jsme se dali dohromady.
Rozumíte hokeji? Vůbec. Nevím ani, co je to ofsajd. Spíše ho rozebírám psychologicky. A hlavně se dívám na Mojmíra, co zrovna dělá. Kolikrát mu po zápase položím nějakou infantilní otázku a vím, že buď ho rozesměju, nebo rozzuřím. Nemůžu se s ním bavit na úrovni jeho kolegy Zdeňka Motáka, s kterým hokej rozebírá celé dny. A tím, že se ho zeptám podomácky, přehodí své myšlenky na vedlejší kolej. Už to dělám cíleně a je to vlastně pro jeho dobro. Snažím se, aby byl v pohodě. Když je v pohodě trenér, je v pohodě i celý tým. Aspoň si to myslím.
Díváte se společně na televizní hokejové přenosy? Jen když hraje Mojmírův tým. A lepší je to naživo. Když letos hrály Vítkovice semifinále, tak jsme sehnali partu lidí, kteří nejsou moc sportovně založeni, a jezdili jsme společně poctivě na každý zápas.
A mistrovství světa jste sledovala? Ne. V televizi u nás běžely jiné programy, třeba Simpsonovi. No, a Mojmír chodil do Sport baru. Je ale fakt, že teď už máme nějakou dobu dvě televize. Co přišel zpět ze Slovenska do Ostravy, tak koupil dceři do pokojíku televizi.
Je kromě hokeje nějaké další velké téma, o kterém se doma bavíte? Takovou novinkou je u nás doma zdravý životní styl. Je pravda, že mě to chytlo více než Mojmíra. On mi spíše říká, kdy co jíst, jaký vyživovací doplněk si dát a podobně. A nejraději společně chodíme do přírody. Jezdíme k mým rodičům na chatu do Beskyd. Mojmír tam relaxuje tím, že seká dřevo nebo trávu.
A jak relaxujete vy? Já se opaluju a chystám se na večer, kdy děláme akce u ohně. Ale nejraději mám, když jsme sami. Ta doba, kdy jsme dělali akce ve větším počtu lidí, už je pryč. I když žijeme vedle sebe, tak je Mojmír v práci hodně vytížený a často mimo domov. Po sezoně si tak chce odpočinout a být s naší nejmladší dcerou. Už nevyhledáváme velké grilovací party.
Kromě sedmileté dcery Kristýny, máte oba dva i děti z předchozích manželství. Vy máte syna Jana, který žije s vámi, a váš partner syna Mojmíra a dceru Michalu. Vychováváte Kristýnu stejně, nebo jste už po čtyřicítce tolerantnější? Nevidím v tom žádný rozdíl. Podruhé jsem rodila v devětatřiceti a myslím, že je jedno, jestli je někomu pětadvacet nebo skoro čtyřicet. Navíc Kristýnka je hodná. Takže to zvládám bez problému.
Už bruslí? Ano. Dělá krasobruslení, tak uvidíme, jak to bude pokračovat dále.
Váš partner tvrdí, že hokeji rozumí více než vy. Je to pravda? To fakt nevím. Na hokej se dívá, ale asi i proto, že vidí taťku v televizi. Kterému dítěti by se nelíbilo mít otce v televizi. I ve třídě najednou byla populárnější. Nosila různé hokejové talismany a kluci po ní občas chtěli puk, někdo zase podepsanou fotku nějakého hokejisty. Takže se trochu na té vlně také svezla.
Pracujete ve školní družině jako vychovatelka autistických a hyperaktivních dětí. Ta práce musí být nesmírně náročná. Jak zvládáte ještě svoje domácí povinnosti, když přijdete večer domů? Musím to zvládat. Mám malou dceru a prakticky pokračuju v práci i doma. Všechno se dá zvládnout. Je to jako u sportu, všechno chce trénink. Navíc já nepracuji třeba osm hodin denně. V práci jsem maximálně čtyři hodiny a na skupinku dětí jsme dvě.
Hádáte se někdy doma? Kdysi jsme se občas kvůli něčemu pohádali. Pak člověk zjistí, že to nemá cenu. Jo, ale kdybychom se do toho pustili doopravdy, byl by to boj. Já jsem narozena ve znamení Berana a Mojmír je Ryba, ale spíše blíže k Beranovi. Ani jeden z nás by nechtěl ustoupit.
