Opomíjená krása: kostel i ukrytá socha

Zlín Bašovu vilu, mrakodrap, továrníkovu pojízdnou kancelář či unikátní architekturu znají ve Zlíně i celém Česku snad všichni. Ve městě a jeho blízkém okolí jsou však památky, sochy a budovy, které na stránkách turistických průvodců chybějí, přestože mají mnohdy výjimečnou historii.
Mezi zapomenuté odkazy minulosti patří třeba kaple svatého Václava na Kudlově, kterou navrhl architekt František Lydie Gahura. V roce 1929 ji vysvětil za přítomnosti manželky Tomáše Bati Marie olomoucký kněz Antonín Koliha. „Kaple je výjimečná tím, že ji Gahura postavil ve funkcionalistickém stylu, což je u staveb souvisejících s římskokatolickou církví dost neobvyklé,“ vysvětluje vedoucí odboru kultury zlínského magistrátu Kateřina Pešatová.
Právě architektonický styl kostela s tradiční cihlovou fasádou vzbudil vášně už při vysvěcení, což zachytil ve farní kronice kněz a kudlovský rodák Theodor Vavruša. „Svou koncepcí tvoří kaple novum v oboru církevního stavitelství a je dílem, na němž si její autor architekt Gahura chtěl zbudovati pomník své umělecké koncepce. Styl této kaple má své příznivce i odpůrce a konečný úsudek nutno ponechati na dobu pozdější, kdy toto dílo bude úplně dobudováno,“ napsal Vavruša do kroniky.
Schovaný Jan Nepomucký i mechanický obraz Další z nezaslouženě opomíjených památek je podle odborníků socha svatého Jana Nepomuckého, která stojí v těsné blízkosti Městského divadla. „O této památce spousta lidí ani neví, protože není příliš na očích. Je přitom mimořádně zajímavá,“ podotýká znalec zlínské kultury Jiří Severin.
Socha před lety stála v obci Grygov, která se poté sloučila se Zlínem. „Na současné místo ji přemístili komunisté a schovali ji právě kvůli tomu, aby nebyla příliš na očích a lidé si jí moc nevšímali. Zasloužila by si ale lepší místo. U divadla je ukrytá, jako bychom se za ni styděli,“ říká Severin.
Další pamětihodností, která podle něj stojí za mnohem větší pozornost, je mechanický obraz, který si v minulém století sama udělala skupinka štamgastů restaurace v Kvítkové. „Obraz se dokáže pohybovat, jsou na něm jeho autoři i další postavičky. Dokonce umí i hrát. O této zajímavosti nikdo moc neví a je to dnes již historický unikát, který určitě stojí za zhlédnutí. Udělali ho členové spolku Cigáni, kteří se bavili tím, že si při společném posezení povídali smyšlené historky. Proto si dali název Cigáni,“ vysvětluje Severin.
Vzácný odkaz po sobě ve Zlíně zanechal i někdejší vedoucí společnosti Baša Ludvík Gerbec. Ten ve třicátých letech minulého století postavil na Zálešné unikátní vilku, přičemž využil schopnosti architekta Vladimíra Karfíka. Vilka se sice objevuje v seznamu architektonických pozoruhodností města, nicméně odborníci soudí, že je její krása stále nedoceněná.
„Je to jedna z nejlepších prací architekta Karfíka. Druhá etapa stavby, kdy její majitel rozšířil vilku o pracovnu, zimní zahradu, terasu, arkýř a krb, přinesla stavbě mimořádnou dynamiku a vyváženost. Škoda jen, že další úpravy v minulém režimu cenné dílo trochu znehodnotily,“ poznamenává zlínský architekt Ivan Bergmann. Americký domek Nad Ovčírnou Lidem, kteří se zajímají o historii a neznámé pamětihodnosti, doporučuje Bergmann výlet Nad Ovčírnu, kde stojí domek Berty Ženatého. „Ten při stavbě tohoto domku uplatnil poznatky ze svého pobytu ve Spojených státech a pokusil se na přání průmyslníka Bati takzvané americké domky postavit tady ve Zlíně,“ vypráví architekt.
Stavba domků, ve kterých bydleli manažeři Bašovy továrny, byla pro české stavbaře hodně složitá. Na to vzpomínal i stavitel Kulhánek. „Americké okno dosud z našich stolařů nikdo nedělal a musel se opravdu na této specielní práci učiti. Zámečnická práce - taktéž. Zatím co v Americe tlačí lisy uzávěry a závěsy v desítkách tisíců, museli jsme tyto práce většinou dělati ručně. Mnoho řemeslných prací muselo býti ručně děláno, protože nemáme dosud strojů a zařízení pro tyto specielní práce,“ popsal tehdy stavitel.