Oslnil Bína i Kanovová

Jaký byl sportovní rok v Táboře? Fanoušky pobláznil Bína, Kanovová a fotbalisté Spartaku.

Zvedají diváky ze sedaček. Často mohou i za rodinné spory, když manžel jde raději v neděli po obědě na stadion než na procházku. Táborští sportovci dokážou pobláznit fanouška dokonale. Podaří se to ale hlavně těm, kteří jsou místní chloubou a jinde je mohou tiše závidět. Takové hodnocení si za minulý rok zaslouží především cyklokrosař Martin Bína, karatistka Petra Kanovová a fotbalisté Spartaku Sezimovo Ústí.
Zvonce a výkřiky, které hnaly sedmadvacetiletého Martina Bínu za ziskem medaile na mistrovství světa v cyklokrosu, se rozléhaly od odpočinkové zóny Komora do širokého okolí. Také v Kulíkově kavárně stáli téměř všichni. Na dálku odtud fandili i bývalí úspěšní táborští cyklisté.
„Bínič, dupej!“ hřmělo směrem k plátnu. Cyklokrosař se nakonec musel spokojit se čtvrtým místem. I tak to byla nečekaná tečka za doposud neuspokojivou sezonou. Ještě v posledním okruhu se snažil vyzrát na Svena Nijse. Zkoušel to nástupy, pečlivou technikou v zatáčkách a naposledy při sjezdu z posledního přemostění trati. Na riziko se spustil dolů a v posledních metrech ještě hájil třetí pozici. Nijs ho přesto dokázal předjet. Tenhle souboj strhl diváky snad ještě víc než spanilá jízda Zdeňka Štybara za vítězstvím. „Nepovedlo se mi první kolo. Šel jsem přes řídítka a rozjížděl závod tak z pětadvacáté pozice. Možná to mohlo dopadnout líp, kdybych byl vepředu hned od začátku. Samozřejmě mě trochu čtvrté místo mrzelo,“ svěřuje se Bína.
Zatímco je Bína ve své kariéře jednou dole a jednou nahoře, karatistka Petra Kanovová sbírá úspěchy s železnou pravidelností. Stala se i královnou mezi sportovci Táborska za výkony roku 2009. Letos jen potvrdila špičkovou výkonnost. Na jaře přivezla z Prahy titul mistryně Evropy v kata. „Zlato jsem si přála jako rozloučení s dorosteneckou kategorií. Teď budu juniorkou, ale ty soutěží často už mezi ženami. Bude to náročná fáze v kariéře, udržet se i tady mezi nejlepšími,“ míní Kanovová.
Jsou to více než dvě desítky let, co v Táboře hráli fotbalisté druhou ligu. Vrátit ji na Táborsko dokázal Spartak Sezimovo Ústí.
„I když jsme na jaře poskočili hned na první postupové místo, byly to potom i tak nervy, abychom ho neztratili. Zaváhání by se nemuselo vyplatit,“ vrací se výkonný ředitel klubu Tomáš Samec k době, kdy tým o postup usiloval. Když na podzim nastoupil v premiérovém kole druhé ligy, byl po dvou zápasech na poslední příčce. „Výkony hráčů nás udržovaly v přesvědčení, že na vyšší soutěž máme. Přesto nás po úvodním debaklu v Sokolově 5:1 trápil pesimismus. Teď nám už sestup nehrozí, proto chceme v příštím roce zapojit naše mladé odchovance, aby se do kádru druhé ligy mohli v budoucnu zapracovat. Chceme být klubem, který si dokáže vychovat vlastní kvalitní fotbalisty,“ popisuje Samec. Společně s Bínou a Kanovovou se shoduje na tom, co by přál do příštího roku táborskému sportu. Dostat do města velké akce typu mistrovství republiky v atletice nebo dětské olympiády, které tu nedávno byly. Sportovcům množství úspěchů, k nimž potřebují štěstí a zdraví. O tom může vyprávět hlavně Martin Bína. V lednu se totiž opět chce vrátit k tréninku po operacích obou kolen. A jak říká: „Štěstí přeje hlavně připraveným!“