Osobností Opavy je kněz | E15.cz

Osobností Opavy je kněz

V anketě Sedmičky volili Opavané osobnost města. Nejvíce hlasů posbíral kněz Josef Veselý.

Redaktoři Sedmičky oslovili stovku Opavanů a požádali je, aby vybrali největší osobnost města. Podmínkou bylo, že v Opavě působí a něčím ji proslavili. Většina ze stovky dotázaných považuje za nejvýznamnější osobnost Opavy někdejšího děkana a politického vězně Josefa Veselého. Jeho příběhem nový seriál začíná.
„Monsignore Veselý je člověk, který toho má hodně za sebou, skutečná osobnost v pravém slova smyslu,“ zdůvodnila svou volbu jednatřicetiletá Jana Wernerová. Sociolog Jiří Siostrzonek má pro vítězství Veselého vysvětlení. „I když jsou Češi ateistický národ, nejvíce si váží těch, kteří se zabývají jiným než materialistickým stavem věcí. Monsignore Veselý žil v souladu se svým kněžským posláním a lidským přesvědčením, proto ho lidé považují za osobnost,“ mínil Siostrzonek. První ze sedmi osobností, Josefa Veselého, si v anketě vybrali Opavané. Každého dalšího určí zvolená osobnost.

Jeho slovům naslouchají věřící i ateisté Monsignore Josef Veselý, kterého Opavané vybrali za nejvýznamnější osobnost města, je pro lidi vzorem pro své morální zásady.
Liana Melecká
Opava

Kdyby si někdo promítl osmdesát let života monsignore Josefa Veselého, moc veselých scén by v něm nebylo. Mladík, studující v padesátých letech teologii, tehdejšímu totalitnímu režimu nijak neseděl. Za to, že se scházel s ostatními bohoslovci, mu soudruzi napařili třináct let ve valdické věznici. „Byl jsem velmi hrdý, když jeho jméno znělo v říjnu Vladislavským sálem Pražského hradu při předávání řádu T. G. Masaryka za zásluhy o rozvoj demokracie,“ řekl opavský primátor Zbyněk Stanjura.
Veselý bere ocenění jako projev úcty k církvi. „Vše, co jsem prožil, je s ní spojeno. Stovky kněží prožily to, co já, a zasloužily by si vyznamenání. Jenže už nejsou mezi námi. Důležité je, aby člověk něčím byl. Vyznamenání je jen jeho zviditelnění mezi ostatními,“ říká skromně osmdesátiletý kněz, který začínal v roce 1981 jako farář v Jaktaři a osmnáct let byl opavským děkanem.

Pro řád jet nemohl

Zdravotní potíže mu nedovolily jet do Prahy, aby si vyznamenání osobně vyzvedl. „Chtěl jsem, aby mě na Pražském hradě zastoupil synovec, ale bohužel to předpisy nedovolují. Před Vánocemi chtěli zástupci prezidentské kanceláře přijet do Opavy a předat mi řád osobně, ale byl jsem v nemocnici,“ řekl monsignore.
I když je kvůli zdravotním potížím už pět let na zaslouženém odpočinku, na mších, které stále ještě slouží, má stále plno. Slovům kněze, politického vězně a poety pravidelně naslouchají i mladí. O čtyřech letech strávených za mřížemi v době totality, vypráví na besedách v opavské charitě i studentům na školách.
Nedávno při besedě na Slezském gymnáziu studenti viděli i případ Číhošťského zázraku, kdy faráře umučili agenti Státní bezpečnosti. „Ptal jsem se jich, jak to na ně působilo. Přiznali, že otřesně. Zajímaly je i události osmašedesátého roku. Ve škole se dneska o tom mladí dozvědí málo a v televizi něco jiného,“ pokračoval kněz, který sice svou rodinu nezaložil, ale díky svému lidskému přístupu získal spoustu dobrých přátel.

Patří do rodiny
Za téměř rodinného příslušníka ho považuje středoškolská profesorka Zdenka Pfefferová. Poznali se v roce 1971, kdy začal Veselý působit jako administrátor v Budišově nad Budišovkou. „Jsem věřící, takže se pravidelně vídáme na mších. Když slouží monsignore, je kostel plný. Lidé chodí za ním, aby slyšeli jeho slova,“ říká Pfefferová, která pro něj v roce 2001, kdy převzal cenu Petra Bezruče zorganizovala literárně hudební večer. Stejně jako loni, když slavil osmdesátiny. „Vzpomínám si, když se narodil náš dlouho očekávaný vnuk, spěchali jsme s manželem za dcerou do porodnice. Náhodou jsme potkali monsignore Veselého a on se přidal k nám,“ vyprávěla Pfefferová.

Sen byl skutečností

Oba muže nechala na chodbě a vešla do pokoje k dceři. Ta jí začala vyprávět, že za ní ve snu přišel monsignore. „Byla to neuvěřitelná náhoda, a když jim pak oběma požehnal, měla jsem oči plné slz,“ vzpomínala Pfefferová. Jako vedoucí chrámového sboru opavské konkatedrály se s monsignore Veselým často setkával i Karel Kostera. „Byl otevřený a lidský. Za jeho působení byly dveře děkanství vždy otevřené pro všechny, kteří potřebovali pomoc,“ říká Kostera. Děkan Veselý předčítal své básně na koncertech stěbořiského sboru, který Kostera řídí. „Když jsme v roce 1977 pozvali do Stěbořic Radovana Lukavského, poslechl si je monsignore v jeho podání,“ říká Kostera. Loni v říjnu připravil sbormistr k jeho osmdesátinám pásmo hudby a poezie. Spolupráci s bývalým děkanem si pochvaloval také dramaturg kulturních akcí města Petr Rotrekl. Setkával se s ním od roku 1996, když organizoval různé akce v opavských chrámech. „Vždy jsem se u něj setkal s ochotou, pochopením a podporou. Hluboce se skláním před stopou, kterou zanechal v srdcích věřících a potřebných,“ řekl Rotrekl, který obdivuje jeho básnické a prozaické dílo a odvážné občanské postoje v padesátých letech. „Rád si často připomínám jedno jeho básnické krédo: „Nikdy nebylo učiněno dost a nikdy nebude, pro pravdu, pro lásku, pro spravedlnost,“ řekl Rotrekl.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!