Ostrava před dvaceti lety? Velké dobrodružství | E15.cz

Ostrava před dvaceti lety? Velké dobrodružství

Někteří mluví o revoluci, druzí o spontánní přeměně poměrů. Každopádně bylo najednou mnohé jinak. Listopad 1989.

Když v pátek 17. listopadu v Praze speciální jednotky řezaly vší silou účastníky studentského průvodu, asi nikdo v Ostravě si nepomyslel, že vzniká vlna, která brzy zasáhne celou zemi. Těch pár lidí na Ostravsku, kteří se hlásili k opozici, se soustřeďovali na desátého prosince. V tento den, vyhlášený jako Den lidských práv, chtěli na tehdejším náměstí Lidových milicí uspořádat demonstraci v sedě na židlích a s přelepenými ústy. Aby každému bylo jasné, jak to v Husákově Československu s lidskými právy je. K tomu už nikdy nedošlo, dějiny všechny plány předběhly.
Hymna zní pod okny
Zcela nejrychleji a asi i nejefektivněji reagují na události v Praze opavští chartisté. O víkendu tisknou na primitivních rámečcích letáčky vyzývající, aby se lidé sešli v pondělí 20. listopadu na náměstí Lidových milicí v Ostravě. „Ostravu jako metropoli jsme si vybrali záměrně. Vůbec jsme totiž nevěřili, že by někdo přišel demonstrovat i v Opavě,“ vysvětluje po letech Ivo Mludek z Opavy. Letáčky jsou rozlepovány v Ostravě, Opavě i Krnově. V pondělí na náměstí Lidových milicí, dnes Masarykově, přijdou na sedmnáctou hodinu nějaké dvě stovky lidí. Je veliká zima a co je překvapivé, policie nic nedělá. Příslušníci StB jen tak pokukují zpoza rohu. Přitom jen o pár týdnů dříve, na výročí 28.října, je centrum Ostravy obklíčeno a desítky mnohdy nic netušících lidí jsou odváženy v policejních antonech na jednotlivé policejní služebny. Zatímco na centrálním ostravském náměstí se nesměle začíná mluvit o tom, co se dělo v pátek v Praze, drama se odehrává o kousek dál v Divadelním klubu v Divadle Jiřího Myrona. Scházejí se tam herci i lidé z ostravské televize na schůzi. Zásadní otázka zní, zda se umělecká obec na Ostravsku přidá ke stávce vyhlášené pražskými divadly. Ideologický tajemník KV KSČ Ladislav Brumek Všem hrozí nedozírnými následky.„Bylo tam mnoho obhájců režimu. Přesvědčovali nás, ať nejdeme ve šlépějích Prahy,“ vzpomíná po letech tehdejší sólista baletu Jindřich Šimek. Jenže mezitím se odehrálo něco, s čím asi nikdo dopředu nepočítal. Lidé shromáždění na náměstí Lidových milicí se vydali pod okna divadelního klubu, před kostel Božského spasitele. „Zrovna, když nám zastánci režimu vysvětlovali, jak za námi nikdo nestojí, ozval se za okny zpěv československé hymny,“ vzpomíná Šimek. Lidé začali skandovat „Herci pojďte s námi.“ Okna se otevřela a demonstrující se poprvé zdravili s herci. Změna poměrů nenápadně ale jistě začala.
Jedním z prvních řečníků na tehdejší ještě hodně nesmělé demonstraci byl Zbyněk Popelka, dnešní herec známého Bílého divadla. Podle vzpomínek některých účastníků měl právě on vůbec poprvé vykřiknout heslo „ať žije svoboda!“, a vstoupit tak svým způsobem do dějin. Popelka byl i mezi posledními zatčenými. „Sebrali mne na konci týdne, když jsem vycházel ze sekretariátu lidové strany,“ říká. Na ostravském „krajzáku“ u Ostravice Popelku zavřeli na osmačtyřicet hodin. „I na vazbu doléhalo z města hulákání, jako by se hrál fotbal na Bazalech. Jenomže to byli lidé na demonstracích,“ tušil Popelka i za mřížemi, že nic není ztraceno. Příslušníci StB, kteří jej zatkli, prý působili smutně jako opuštěné malé děti. „Oni se na to vys…li a nás tady nechali enem tak,“ posteskl si jeden z estébáků. Atmosféra? Strach
Příznačné pro tehdejší situaci v Ostravě je, že dlouhé dny chyběl někdo, kdo by revoluci vedl. Dne 24. listopadu vzniká první Občanské fórum, kde se scházejí Lubomír Zorálek, Petr Kainar, Petr Holý nebo Eduard Ovčáček. OF se schází napřed na sekretariátě Československé strany socialistické, pak u lidovců a od 29. listopadu na Černé louce. Mezitím se zkouší do Ostravy dostat Tomáš Hradílek. Tehdejší mluvčí Charty 77 z Lipníku nad Bečvou se později stane hlavou celého ostravského revolučního dění, ale v prvních dnech chybí. Po cestě do Ostravy je sledován, a když vystoupí v úterý 22.listopadu na Hlavním nádraží z vlaku, je okamžitě zatčen. Policie jej pak vozí po celách v Opavě a Přerově. Hradílka propustí až po 48 hodinách tak, že s ním dojedou do Fulneku, otevřou mu dveře auta a Hradílek je volný. Vrací se stopem zpět domů do Lipníku. „Doma jsem se najedl a umyl musel jsem zase do Prahy a na Letnou. Až v úterý 28.listopadu, se dostal do Ostravy zpět. Přiznává, že se mu do Ostravy moc nechtělo. Město moc neznal a mnohem bližší mu byla Olomouc nebo Brno. „ Ale Ostrava byla krajským městem a já jsem chápal, že mojí povinností jako mluvčího Charty 77 je působit v centru.“ Už předtím pomáhal Hradílek zakládat OF v Olomouci, byl na zakládání OF v Praze. Může proto srovnávat.„Atmosféra v Praze ale i v Olomouci byla oproti Ostravě nesrovnatelná.,“ míní Hradílek. V Ostravě podle něj ještě koncem listopadu panoval strach, nedůvěra a obavy z dalších dní. Pajdák se zadrhl
Nejednoduchá byla situace i na dvou vysokých školách ve městě. VŠB a Pedagogické fakultě.
„Když děkan vyhlásil volno, většina studentů odjela domů nebo na hory. Devadesát procent z nich byli zastánci socialistického režimu,“ myslí si tehdejší člen stávkového výboru fakulty Ivan Motýl.
To Jaromír Piskoř, jeden z hlavních aktérů revoluce, vidí studenty v poněkud jiném světle: „Studenti nepotřebovali nikterak razantně pomáhat, byli aktivní. Stávkové výbory pomalu vznikaly i v Ostravě a začínaly komunikovat se vznikajícím OF. Jen se jaksi zadrhl místní narudlý „pajdák“. Nevěděli jsme si s tím rady. Pomohla nám náhoda. Jedna studentka, bydlící na kolejích a pocházejí z Opavy, mě pozvala na utajenou debatu na koleje. Náležitě vybaven a po krkolomném příchodu přes nehlídané okno, jsme asi s pěti studenty debatovali až do rána. Odcházel jsem mírně řečeno nestřízliv. Každopádně ještě ten den založilo těchto několik studentů místní stávkový výbor.“
Tehdejší student prvního ročníku Pedagogické fakulty Petr Šimeček vzpomíná, jak vyrazil spolu s dalšími svými kolegy šířit revoluci do Karviné a při vylepování letáků byli záhy zatčení příslušníky VB a odvedeni na stanici. „Tak teď jste dostudovali,“ oznámili jim jednoznačně. Jenomže se pletli. Takovou sílu už tehdy neměli. Právě o ni přišli. „Lidé v těch Ostravě v těch dalších týdnech zjistili, že je nereálné, že by zde vyrostla nějaká samostatná Ostravská socialistická republika. Jejich strach začal ustupovat,“ popisuje další vývoj revolučních dní Tomáš Hradílek.

.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!