Osudy československých důstojníků, jimž gestapo říkalo Tři králové

Letos už pošesté si v Kolíně a Lošanech lidé připomenuli své rodáky, dva ze členů odbojové skupiny Tři králové.

Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. Tři stateční důstojníci, kteří nebyli ochotní smířit se s okupací Československa. Sabotáže a atentáty podepisovali pokaždé iniciálami B+M+M. Samotné gestapo je proto překřtilo na Tři krále.

Začátkem září si teď už pravidelně dva své významné rodáky připomínají mnozí obyvatelé Kolínska.
„Měli jsme strach, že na jméno Václava Morávka padá prach zapomnění,“ vysvětluje předseda Společnosti Václava Morávka Pavel Pobříslo. „Proto jsme před časem iniciovali zbudování pamětní desky. Chceme tak připomínat jména všech kolínských hrdinů z doby nacistické okupace,” říká Pobříslo.

Gestapo zuřilo vzteky

„Nevím jistě, jestli se rodiny Morávků a Mašínů znaly už před válkou,“ říká dcera Josefa Mašína Zdena Mašínová. „Ale jako vojáci měli společný zájem – koně – a možná si byli i v něčem podobní,“ říká Mašínová.

Ona vzájemná podobnost byla až v neskutečné odvaze, která někdy hraničila s hazardérstvím. Zaručeně tím přiváděli gestapo k zuřivosti. Historici odboje uvádějí, jak třeba německý komisař Fleischer jednou dostal pozdrav z Bělehradu od Tří králů s tím, že prý museli opustit protektorát, protože se pod ochranou Říše už necítili bezpečně.

Josef Mašín zase v německé uniformě přijel do kasáren wehrmachtu a na základě padělaných dokumentů si odvezl plné auto zbraní.

Nejdivočejší kousky však rád prováděl Václav Morávek. V převleku zašel do oblíbené hospody gestapáka Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Pak mu poslal pohled, kde popisoval toto setkání. Při tom všem kaskadérství byl Václav Morávek hluboce věřícím člověkem.

Věřím v Boha a pistole

Navzdory mírné krátkozrakosti a drobné, až nehrdinské postavě byl armádním šampionem ve střelbě a stejně tak i úspěšným žokejem.

V ilegalitě nevycházel bez dvou revolverů a množství zásobníků. Při jednom z prvních setkání řekl Josefu Mašínovi legendární větu, že věří v Boha a své pistole. Samotné gestapo mu říkalo Pobožný střelec.

„Václav měl dva sourozence. Starší sestru Jarmilu a mladšího bratra Zdeňka, mého tatínka,“ vzpomíná neteř Jarmila Karbanová. Jarmila i Zdeněk byli absolutní ateisti, zato Václav byl stejně jako jeho maminka hluboce věřící člověk.

Protože jeho maminka ovdověla už v roce 1926, upnula se k Bohu a byla ráda, že Václav šel stejnou cestou. Měli k sobě hodně blízko a synova smrt ji těžce zasáhla. A třebaže mě nějaký čas právě babička vychovávala, o strýci nepadlo doma téměř ani slovo,“ říká paní Karbanová.

Bývá zvykem popisovat hrdiny jako nadpozemsky dokonalé bytosti. Projev obyčejné normálnosti, který zlidšťuje příběh o statečnosti, se zdá být nepatřičný. Paní Karbanová však vedle známých historek z odboje přidala i jednu z doby, kdy Václav Morávek ještě vedl život mladého, svobodného důstojníka.

Člověk z masa a krve

„Strýce Václava znám jen z vyprávění. Byly mi dva roky, když zemřel,“ vzpomíná Jaroslava Karbanová. „Ovšem můj starší bratr Zdeněk měl Václava moc rád. Společně si hodně hráli, modelovali, kreslili. Václav Morávek měl výtvarný talent a rád fotografoval. Navíc měl velký smysl pro humor,“ pokračuje ve vzpomínkách jeho neteř.

„Každý pes, kterého jsme měli, se vždycky musel jmenovat Rin. Později jsem se dozvěděla, že tak se jmenoval strýčkův dobrman. Měl ho vycvičeného, že když šli spolu někde po korzu a strýček na něj zavolal slovo panička, tak Rin šel hned zvednout čumákem sukni určené slečně,“ vypráví paní Karbanová.

Tvrdá sedlácká palice

Josef Mašín měl zřejmě už v genech vzpouru proti pohodlným cestám. Jeho otec Alois porušil zavedené zvyklosti a přivedl si na statek za manželku jen dceru chalupníka.

Jedináček Josef sice byl předurčený k sedlačení, ale válka z něj udělala legionáře. Vyznamenal se u Zborova a domů se ve čtyřiadvaceti letech vrátil v hodnosti kapitána. O vojenské dráze nebylo pochyb.

Když se v roce 1929 ženil se Zdenkou Novákovou, prohlásil, že chce mít sedm kluků, protože právě tolik jich je potřeba k obsluze děla. Po Mnichovu se zhrzený důstojník dostavil na ministerstvo obrany, kde svým představeným řekl do očí: „Pánové, vy jste zločinci a jako se zločinci s vámi jednou naloží.“

Jen díky velkému násilí mu nadřízení 15. března 1939 zabránili před příchodem německých okupantů vyhodit do vzduchu plukovní skladiště. Není divu, že stejně rychle, jako byl degradovaný, odešel i do ilegality.

Příděl štěstí vyprchal

Letos si svět připomíná sedmdesáté výročí vypuknutí druhé světové války. Tři králové patřili k nejvýznamnějším československým zpravodajským a diverzním skupinám. Jenže smyčka mnohonásobné přesily se utahovala.

První padl do rukou gestapa Josef Balabán v dubnu 1941 a v říjnu téhož roku ho popravili. V květnu 1941 po přestřelce zatkli těžce zraněného Josefa Mašína.

Na svobodě zůstal už jen Václav Morávek. Ještě jednou se mu podařilo prostřílet z obklíčení, ale při další přestřelce 21. března 1942 padl. Josefa Mašína po krutém mučení Němci popravili po atentátu na Heydricha v létě roku 1942.

Obyčejné hrdinství

„Když tatínka zatkli, Václav Morávek ještě nějaký čas podporoval mou maminku penězi,“ vzpomíná Zdena Mašínová.

„To muselo být moc nebezpečné. Oni takoví byli, i moje maminka. Teď ve svých šestasedmdesáti letech můžu říct, že jsem šťastná za to, do jaké rodiny jsem se narodila. Navzdory všemu šikanování a útrapám jsem ráda, že jsem mohla takový život zažít,“ vyznala se Zdena Mašínová.