Vůz objíždí už poněkolikáté kolečko po centru města a oči za volantem zoufale hledají napravo nalevo místo k zaparkování. Konečně pátravý zrak nachází jedno místečko po právě odjíždějícím autu. Pro dnešek je situace vyřešená. Zítra se ale bude vše opakovat.
Každodenní stres zažívají všichni, kdo v centru žijí a do práce jezdí autem. Stejně tak ale i návštěvníci města, kteří sem přijíždějí cokoliv vyřídit. V obchodně-správní části Karlových Varů jsou všechny důležité úřady, banky, kanceláře. Zcela zaplněná jsou pravidelně i všechna místa na placené parkování.
Stejně dennodenně odtahová služba odváží některé z aut, které parkuje v rozporu s předpisy. Služba by ani do jiných částí města nemusela jezdit.
„Mám sice z magistrátu povolení k parkování na určených místech, ale ta jsou většinou plná, takže nakonec častěji parkuju na místech, kde povolení není potřeba. Po městě používám auto minimálně, protože jakmile jednou z místa odjedu, vím, že mě pak čeká nervyderoucí hledání a objíždění,” dělí se o zkušenost Andrea Pupíková, která bydlí poblíž náměstí Dr. Milady Horákové. V podstatě se díky centru přeplněnému auty chová ekologicky a raději chodí pěšky.
Magistrát ročně vydá kolem okolo dvou tisíc parkovacích karet, které opravňují k parkování na vymezených plochách v centru města označených „Na povolení MM“. V obchodně-správní části města je na takové povolení okolo čtyř set míst, kde lze zaparkovat.
„Na povolení má nárok každé vozidlo osoby, která má v centru Varů trvalý pobyt nebo tam vlastní nemovitost, i vozidlo provozované podnikající osobou, která má v dané lokalitě sídlo nebo jen provozovnu. Takže povolení nutně vydáme každému, kdo o něj zažádá a splňuje zákonné požadavky. Neznamená to ale, se že ke každému povolení automaticky váže nějaké konkrétní parkovací místo,“ vysvětluje mluvčí magistrátu Jan Kopál.
Tisícovka je moc
Počet vydaných povolení nijak magistrát nemůže regulovat, pokud žadatel splňuje podmínky.
Počet vydaných povolení výrazně přesahuje počet míst, kde držitelé mohou parkovat. A ne všichni zde žijící lidé si o povolení požádají. V oblasti mohou využít podzemní garáže na náměstí Horákové s kapacitou kolem pěti set osmdesáti míst.
„Parkoval jsem tu celá léta, ale teď už jsem přestal, protože cenově už to pro mě přestalo být únosné. Když jsem tu začínal parkovat, platil jsem čtyři stovky. Chápu, že to při dnešních cenách je to málo, ale současná cena 1150 korun měsíčně je pro mě už moc. Máme v rodině dvě auta, ročně by nás to vyšlo na skoro osmadvacet tisíc,“ vysvětluje Pavel Šťástka, který bydlí kousek od garáží.
Sám věří, že problém s parkováním by podzemní garáže vyřešily. „Ale musely by být levnější,“ dodává.
„Garáže využívají někteří lidé celoročně, jiní třeba jen na několik měsíců. Počet se mění a nedá se proto říct, jestli je lidé, kteří tu bydlí, využívají více nebo méně než dřív,“ říká Marek Pospíšil, vedoucí garáží, které provozuje společnost Eltodo.
Problémové ulice
„Nejčastějšími přestupky jsou v této části města neplacení na parkovacích automatech a stání v zákazech zastavení a stání. Za první pololetí letošního roku můžeme jako problémové ulice, kde často řešíme přestupky, označit ulice Varšavská, Bulharská, nábřeží Osvobození a nábřeží Jana Palacha. Dlouhodobě jsou problémové především ulice Bulharská a nábřeží Osvobození,“ vypočítává velitel Městské policie Marcel Vlasák.
Magistrát nedávno prověřoval při namátkové kontrole, zda auta parkující na placených místech dodržují zaplacenou dobu parkování. „Zjistili jsme, že značná část řidičů si kupuje lístek na nejkratší dobu půl hodiny, ale na parkovišti stojí mnohem déle, řada dalších se parkovacím lístkem vůbec nezabývá,“ upozorňuje Kopál.
V Bulharské ulici jsou velkým problémem auta stojící v zatáčce. Pěší, kteří směřují na třídu T. G. Masaryka, se tu mezi parkujícími vozy protáhnou často jen stěží, o maminkách s kočárky nemluvě.
Před čtrnácti dny se na komunikaci objevily žluté pruhy, které vymezují místa, kde by auta neměla stát. „Začali jsem už tyto přestupky řešit. Doufám, že si řidiči rychle zvyknou,“ poznamenává Vlasák.
Řešení existuje
Určité řešení parkování ve zmíněné části podle Vlasáka existuje. Buď regulací počtu vjíždějících vozidel vytvořením zón nebo vystavěním parkovacích domů. Recept vidí také v nastavení cen. Při dlouhém stání na ulici by mělo být parkovné takové, aby lidé raději využili nižších cen v parkovacím domě.
Nový parkovací dům by měl vzniknout na místě parkoviště na nábřeží Jana Palacha v roce 2013. Částečně by mohl situaci zmírnit. Pokud do té doby nepřibude výrazně více aut, a pokud zde ceny nebudou takové, že řidiči raději budou kroužit po centru, neuvolní-li se někde místo.
