Na prožití krásného adventu má jednoduchý recept. „Stačí přidat do svého života malý, ale důležitý detail. Ptal jsem se farníků, co dělají těsně před spaním. Většinou hrají na počítači hry, píšou si na Skypu, dívají se na televizi. A já jim navrhl, aby poslední myšlenku dne věnovali v době adventu Bohu – vzali do rukou Bibli a četli. Pět minut, půl hodiny – kolik budou chtít,“ říká kněz z farnosti svatého Tomáše.
Platí to i pro nevěřící?
Pro každého. Číst Písmo svaté je zajímavá věc, i když nevěřím, přinese mi to klid. Dělat něco duchovního je totiž investice do sebe. Neděláme to pro to, aby měl Pán Bůh radost. To je hloupost. Pán Bůh nepotřebuje, abychom mu dělali radost. Ale my to potřebujeme.
Jak se připravujete v kostele, pečete cukroví?
My ne, farníci nám ale vždycky přinesou. Většinou je toho tolik, že máme do konce ledna co ochutnávat.
Udržujete české zvyky, nebo jste si nějaké přivezl ze Španělska?
Ve farnosti svatého Tomáše je nás šest z pěti zemí. Rozhodli jsme se, že když jsme v České republice, budeme slavit jako Češi. I když například mně kapr moc nechutná.
A co se jí ve Španělsku?
Na Štědrý den nemají Španělé půst jako Češi, bohatě se hoduje už od rána. Jí se beránek nebo mořské plody.
Nosí také ve Španělsku dárky Ježíšek?
Kdepak, nosí je tři králové. Podle mého je to hezčí, protože tři králové přinesli dary Ježíškovi a přinášejí je i nám. Vy píšete dopis Ježíškovi, my píšeme třem králům.
Všem třem naráz?
Všem třem. V supermarketech pak tři králové přijímají dopisy od dětí. A 5. ledna odpoledne projde každým větším městem procesí tři králů.
Nebo sázíte. Do vánoční loterie si prý vsadí čtyři z pěti Španělů. Vsadil jste si?
Často kupuje los celá vesnice nebo majitel firmy, a pokud číslo zvítězí, každý obyvatel či zaměstnanec dostane poměrnou výhru. Děláme to i my, bratři ve Španělsku koupí los a my jim pošleme vždycky nějakou částku. Je to krásný způsob, jak začínat Vánoce, dvaadvacátého je losování, všichni jsou už od rána u rádia a poslouchají. Ovšem nikdy jsme nevyhráli.
Jak to 6. ledna vypadá?
Už večer pátého jsme museli být brzy v posteli. Rodiče nám řekli, že když tři králové přijdou a uvidí, že máme otevřené oči, odejdou a nic nedostaneme. Snažili jsme se co nejrychleji usnout a ráno pak bylo překvapení. V nachystaných botkách za oknem byly dobroty a pod oknem větší dárky.
Nakupujete dárky?
Pro bratry v klášteře ano. Každého se zeptám, co by potřeboval.
Ale to není překvapení.
Proto dávám dvě věci. Jednu praktickou, kterou si přeje, a pak malé překvapení.
Má i konec roku nějaký duchovní význam?
Konec i počátek roku je důležitý. Na konci roku děkujeme za dovršení dalšího roku v životě. Na začátku zase prosíme, aby se nový rok vydařil.
Dáváte si předsevzetí?
Nevěřím na ně. Loni jsem si dal předsevzetí, že se naučím italsky. Vydrželo mi to měsíc. Chtěl bych pracovat také na své trpělivosti a větší schopnosti naslouchat.
Letošní rok byl těžký. Hodně lidí ztratilo práci. Jak se s tím vyrovnat?
Několik farníků za mnou přišlo. „Ztratil jsem práci: Pomozte nám!“ Pomáhal jsem sestavovat životopisy, oslovili jsme několik spřízněných firem. Ale není jednoduché dávat naději, když někdo žádá o práci třeba pětkrát, a nedaří se. Snažím se pomáhat i materiálně, protože znám případy, kdy už lidé skutečně nemají peníze. Důležité je, že vědí, že jsme nablízku a nejsou nám lhostejní.
Jaká máte očekávání od nového roku?
Od politiků očekávám, aby nezapomněli, že jsou tady pro to, aby sloužili. Přeji si, aby lidé našli čas pro sebe. To je první krok k tomu, aby byl člověk skutečně šťastný. Smysl života je jiný, než jen vydělávat. Příliš často opakujeme: Nemám čas.
Říkáte to i vy?
Pořád. Ale naučil jsem se říkat: Nemám čas teď. Pochopil jsem, že nesmíme všechen čas věnovat jen rodině, dětem, práci, musíme si udělat čas také na sebe. Bůh říká: Miluj bližního svého jako sebe sama. Ne víc, ne míň. Když dám najednou vše, pak zůstanu prázdný a už nemohu dávat nic.
