Patriot, který odmítl i Spartu Praha

Jeden z nejlepších fotbalistů Baníku Ostrava Karel Kula by rád převzal některý klub v roli hlavního kouče.

Bývalý fotbalista Karel Kula, o kterém zpívá v legendární písni Fotbal i Jarek Nohavica, patří k Baníku Ostrava stejně, jako houby do lesa. Na Bazalech strávil podstatnou část své kariéry. Čtyřicetkrát oblékl dres československé reprezenatce a na závěr kariéry si vyzkoušel, jak se hraje fotbal v Německu. Po skončení kariéry se stal trenérem, ale na velkou šanci zatím čeká. Nejprve asistoval Karlu Večeřovi v Baníku, nyní stojí po boku Jiřího Balcárka v druholigové Karviné.

Kdy přijde doba, že povedete nějaký tým jako hlavní trenér? Doufám, že ta šance přijde brzy a že mě nikdo nebude mít zaškatulkovaného jen jako asistenta. Ale ty roky, kdy jsem strávil jako asistent třeba v Baníku Ostrava s Karlem Večeřou nebo v Třinci s Jirkou Nečkem, mi daly hodně. Rovněž jsem získal hodně zkušeností, když jsem dělal asistenta u mládežnické reprezentace s Dušanem Fitzelem a Gustou Chromým. Ale abyste mohl být hlavním trenérem, musíte nejdříve dostat nabídku.

Šel byste trénovat třeba i do divize? Chtěl bych trénovat profi mančaft. Ta práce je jiná, než když víte, že polovina týmu nepřijde, protože jsou v práci.

Po skončení hráčské kariéry jste hned věděl, že chcete trénovat? Nejdříve jsem začínal jako sportovní ředitel v Třinci. Dělal jsem takovou tu klasickou funkcionařinu. Až později jsem zjistil, že mě to na hřiště k hráčům pořád láká, a že jim můžu něco předat, tak jsem potom začal studovat trenéřinu a udělal jsem si profi licenci.

Podstatnou část své kariéry jste strávil v Baníku. Dá se říct, že jste byl srdcař nebo se v té době spíše moc nepřestupovalo? Určitě srdcař. Navíc v Baníku jsem byl spokojený. Byl tam super kolektiv a zažil jsem tam výborné trenéry, jako Evžena Hadamczika nebo Milana Máčalu. Hráli jsme na špici a dostal jsem se i do reprezentace. Neměl jsem důvod odcházet. Bydlím v Českém Těšíně a do Ostravy jsem to měl kousek.

V reprezentaci jste odehrál čtyřicet zápasů, přesto se vám nikdy nepodařilo podívat na nějaký velký turnaj. Mrzí vás to? Docela ano. Na světovém šampionátu jsem si zahrál jen v kategorii dvacetiletých, kde jsme došli až do semifinále. Ale mezi dospělými jsem na žádné akci nestartoval. V roce 1990, kdy bylo mistrovství světa v Itálii, jsem tak trochu doplatil na politickou situaci. Kvalifikaci jsem skoro celou odehrál, ale nominace se dělala tak, že v ní byli napůl Češi a napůl Slováci. Já a Václav Daněk jsme tak z nominace před šampionátem vypadli.

Působil jste i v Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte? Bylo to splnění klukovských snů. Ale já měl možnost jít i do Anglie do West Hamu United za Luďkem Mikloškem. V Anglii jsem odehrál jedno přípravné utkání, ve kterém jsem dal gól a na dva přihrál, ale skončilo to na penězích. Manažeři, kteří se do tohoto přestupu zapojili, částku pořád navyšovali, až to dopadlo tak, že Angličani ztratili zájem.

Nakonec jste odešel do Německa, ale po návratu jste nešel do Baníku, ale do Třince. Baník o vás neměl zájem? Neměl. Jediná nabídka, která mi přišla, byla z Třince. Tehdy byl v Třinci kvalitní kádr. Byli tam bratři Sionkové, Rostislav Michalík, který potom šel do Sparty. Třinec chtěl do ligy, což se bohužel nepovedlo. Později tam zvítězil hokej a fotbal se dostal do pozadí. A já jsem nakonec přece jen skončil v Baníku, kde trénoval pan Zachar, který mě znal z dřívějška. V Baníku jsem pak ukončil profi kariéru.

Co považujete za své nejhezčí fotbalové období? Působení pod trenérem Máčalou v Baníku. V té samé době jsem nastupoval v reprezentaci, kterou vedl Josef Masopust a v té samé době jsem byl vyhlášen třetím nejlepším fotbalistou u nás.

Je pravda, že jste měl možnost přestoupit do Sparty Praha? Ano. Na jednom reprezentačním srazu mě oslovil Václav Ježek, jestli bych nechtěl jít do Sparty. Na rovinu jsem ale řekl, že ne. Já popravdě moc nemusím velká města. Mám rád své zázemí, klid, a proto jsem mu poděkoval a nabídku odmítl.

Neuškodil jste si tím? Zřejmě ano. V reprezentaci jsem do té doby hrával pravidelně. Po tomto odmítnutí jsem ale začal jezdit na srazy jen jako náhradník.

V současnosti trénujete Karvinou. Máte čas si třeba zajít na ligu na Baník? Čas na to nemám. Ale i kdyby byl, nejsem ochotný zaplatit tu sumu za lístek. Je to divné, ale fotbalisté, kteří v Baníku kdysi odehráli spoustu let, si také musí pořídit Kartu fanouška. A tohle odmítám.