Pavlištík: národopisec a revolucionář | E15.cz

Pavlištík: národopisec a revolucionář

Třicet let chodil Karel Pavlištík do zapadlých vesnic za lidmi, kteří udržovali řemesla svých předků.

Folklor, lidové zvyky, řemesla a také dílo a odkaz Františka Bartoše jsou tématy, jimiž se téměř celý život zabýval etnograf Karel Pavlištík.

„Jeho význam bych přirovnal k moravskému národopisci devatenáctého století Františku Bartošovi,“ říká soudce a spisovatel Josef Holcman, Pavlištíkův obdivovatel. „Zmapoval zvyky, obyčeje a tradice na Slovácku a Valašsku a uvedl v život řadu souborů i originálních akcí, například strážnickou verbířskou soutěž nebo besedy s Kašavou. Přispěl k uchování generační paměti, našich kořenů,“ vysvětluje Holcman.

Dřevo, proutí, sláma v hájence u hradu

Pavlištík při svých cestách po zapadlých vesnicích nasbíral stovky předmětů a nástrojů, které k jejich zhotovování venkovští výrobci používali. Co se mu za ta léta podařilo nastřádat, je nyní vystaveno v hájence u malenovického hradu v expozici Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku. Napsal také stejnojmennou knížku.

Díky Pavlištíkovu přátelství s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem darovali tito cestovatelé v devadesátých letech svůj obsáhlý archiv zlínskému muzeu. Pavlištík z něj připravil stálou muzejní expozici S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly.

Ve druhé polovině šedesátých let se Pavlištík angažoval v reformním křídle komunistické strany a v osmašedesátém byl dokonce krátkou dobu členem ústředního výboru KSČ.

„Tehdy jsme si uvědomovali, že to, co tu bylo předtím, není správná cesta. Podepsal jsem prohlášení Dva tisíce slov, po srpnu 1968 se postavil proti okupaci a pak jsem si to pořádně odnesl. Pár let jsem pracoval i jako čistič kanálů,“ vzpomíná etnograf.

K folkloru se vrátil až v roce 1979 v Kašavě

Výpověď z muzea dostal v roce 1971. Komunisté mu zakázali práci v kultuře. Střídal dělnická povolání, problémy měla kvůli jeho bývalým politickým aktivitámi i jeho rodina.

Až v roce 1979, kdy byl zaměstnaný v JZD v Kašavě, se mohl vrátit k folkloru, jedné ze svých velkých lásek. Pracoval hlavně se souborem Kašava, který spolu se svou manželkou jako dramaturg a choreograf dovedl na špičku folklorní scény.

„Vždycky tlačil na nás muzikanty, abychom vnímali a respektovali tanečníky a naopak, aby oni vnímali nás. Díky tomu náš soubor tak dobře šlapal a šlape. To je jeho zásluha,“ říká současný primáš cimbálové muziky Kašava Petr Král.

Autorita, kterou všichni respektují

Pavlištíka si Král velmi váží. „Je silnou a přirozenou autoritou. Spoustu věcí, které mi řekl, jsem si odnesl do života a chráním je jako oko v hlavě,“ dodává primáš cimbálovky.

V listopadu 1989 se stal Pavlištík vůdčí osobností Občanského fóra ve Zlíně. I když v létě 1990 kandidoval do Federálního shromáždění, v politice se už angažovat nechtěl.

„Mě lákaly úplně jiné možnosti, které svoboda přinesla. Po dvaceti letech jsem konečně mohl dělat svou profesi. Jak jen to šlo, nastoupil jsem do muzea a jsem tam dodnes. Letos jdu s osmdesátkou na krku do důchodu. Těch dvacet let, co jsem byl od oboru nuceně pryč, jsem si odsloužil po revoluci,“ říká etnograf.

Příště: režisérka Hana Pinkavová.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!