Po revoluci ovládly skříně šusťáky

Šusťákové soupravy visely ve skříni začátkem devadesátých let v Táboře snad každému. Šatník lidí změnili záhy po revoluci v roce 1989 vietnamští obchodníci. Hodně místních lidí se zase vrhlo na prodej potravin. Malých krámků vznikly desítky. Zatímco asijští živnostníci se drží dodnes, mnoho drobných podnikatelů skončilo kvůli výstavbě super a hyper marketů.
Obchod Jana Setunského u nádraží obstál jako jeden z mála. „Pamatuji si, že když slavnostně otvírali Delvitu blízko nás, bouchal ohňostroj. Purkyňova ulice byla plná lidí,“ vzpomíná podnikatel. S obavami sledoval přibývající konkurenci ze zahraničí.
Tábor začal postupně vynikat v počtu marketů na počet obyvatel a drobných krámků ubývalo. Setunský proto spojil síly s firmou, která vytvořila z podobných obchodníků také prodejní řetězec. Společně tak dosáhli na nižší nákupní ceny od dodavatelů.
„Kdo si razil stále svou cestu, dříve nebo později zkrachoval,“ říká Setunský.
Po revoluci se stal soukromníkem i Van Nguyen. Jako první vietnamský podnikatel z Tábora začínal se stánkem před Kovosvitem v Sezimově Ústí.
„Lidé chtěli široký sortiment,“ vzpomíná Nguyen, který se z Vietnamu přistěhoval v roce 1982. Táborští kupovali oblečení z Polska, Turecka, Vietnamu, Číny. Pravidelné byly také trhy stánkařů na Žižkově náměstí. Podnikavému Vietnamci, který se vyučil na Silonce, kde později také pracoval, se podařilo přestěhovat do tržnice. Stála vedle dnešního obchodního domu Dvořák.
Teď prodává ve dvou kamenných obchodech. „Přibylo lidí, kteří chtějí značkové věci. Ale každý si je nemůže dovolit. Máme ještě daleko k životní úrovni v Německu nebo Rakousku,“ naznačuje vlastní situaci.
Drobné prodejce potravin v Táboře zničily nízké příjmy lidí, které je motivují k nákupu akčního zboží. Vietnamce to naopak drží nad vodou.
Nguyen ale nemíní čekat. Připravuje založení cestovní kanceláře.
„Chci lidem ukázat krásy rodného Vietnamu,“ uzavírá.