Pobečvanka sbírala úspěchy i v televizi

FOTOGALERIE. Jaká byla kultura v Hranicích před revolucí? Sedmička přináší další díl seriálu Jak jsme žili před dvaceti lety.

Hrát na housle před stanicí policie, tedy v té době veřejné bezpečnosti, byl před revolucí odvážný kousek. A natáčet to na filmovou kameru? Bláznovství. Pár studentů hranického gymnázia v tom ale nevidělo nic špatného.

„Chtěli jsme natočit komedii a pro závěrečnou scénu jsme zvolili oddělení veřejné bezpečnosti. Jeden z nás hrál před stanicí na housle a my jsme to filmovali. Příslušníci VB nás zadrželi, že se nesmí natáčet stanice veřejné bezpečnosti. Film zničili. Opsali si naše údaje z občanek a my měli strach, že nás zavřou,“ vzpomněl na studentská léta historik Jiří Nebeský.

Jaká byla kultura v Hranicích před revolucí? V době, kdy televizní hvězdou byl orchestr Pobečvanka, začínal ve městě kariéru Dalibor Janda. „A byla tady skupina Citron. To byli bohové,“ řekl Nebeský.

Přijel i Karel Gott

O kulturu se staral Jednotný klub pracujících. „Po revoluci se rozpadlo hodně zájmových kroužků. Třeba fotografové. Fungovali třicet let, měli špičkové vybavení, točili filmy. To už není,“ uvedl Nebeský.
Řád dával hranické kultuře Jednotný klub pracujících. Jeho šéfem byl deset let hudebník Bronislav Ludmila.

„Bylo to odborářské zařízení. Všechny místní závody a Městský národní výbor byly garanty klubu, zajišťovali finance na činnost,“ vzpomenul Ludmila.

Klub podporoval zájmové kroužky pro dospělé i děti. „Hranice měly tradici dobrých kapel. Velký dechový orchestr vyhrával republikové festivaly a na čelním místě se umístil i v Anglii, Pobečvanka koncertovala v televizi, úspěšný byl Taneční orchestr Jaroslava Jiříčka, Taneční orchestr Františka Juráče,“ sdělil Ludmila.

Při klubu fungovalo několik hudebních souborů a skupin, svou scénu mělo loutkové divadlo, hodně příznivců měl Kruh přátel hudby, fotokroužek, divadelní soubor a kroužek esperanta. Klub zajišťoval jazykové a taneční kurzy i velmi žádaný kurz šití a kreslení střihů.

Do Hranic klub „přivážel“ známé herce, zpěváky a skupiny z celé republiky. „Dvakrát v Hranicích vystupoval Karel Gott, koncertoval tady Petr Novák nebo kapely Katapult či Olympik,“ uvedl Ludmila. Mumraj kolem hranické kultury měli na starosti tři lidé. „Byla to práce po nocích, malé platy, ale dělali jsme to s nadšením. Žili jsme tím,“ řekl Ludmila. „Zajeté kulturní zařízení po revoluci padlo. Vyhrála města, která si tato zařízení ponechala. Před pár lety se Hranice k organizované kultuře vrátily,“ řekl Ludmila.

Slavná Pobečvanka

Úspěchy sklízel dechový orchestr Pobečvanka. Vystupoval v televizi, koncertoval v zahraničí. „Byla to první amatérská kapela, která účinkovala v televizi,“ řekl Ludmila.

Pobečvanka vznikla v roce 1970. „Na doporučení Bronislava Ludmily jsme navázali spolupráci se skladatelem Mojmírem Zedníkem, který nám dělal skladby na míru. První velký úspěch přišel v roce 1972, kdy jsme v celostátní soutěži Zlatá křídlovka dostali cenu za mimořádný výkon,“ zavzpomínal kapelník Jan Kujal.

V roce 1973 měla Pobečvanka první koncert v televizi. „Hráli jsme naživo. Pak následovaly nahrávky pro rozhlas, natáčení estrád pro televizi, vystupovali jsme v cyklu Tak se hraje u nás, účinkovali v divadle Petra Bezruče, v televizi jsme měli pořad Hlásí se vám Hranice,“ sdělil Jan Kujal.

Pořadů v televizi byla spousta. „Dělali jsme také estrády s Josefem Kobrem, Standou Procházkou, Inkou Zemánkovou,“ upřesnil Jan Kujal. Jen v roce 1978 a 1979 měla Pobečvanka šest rozhlasových nahrávek a sedm vystoupení v televizi. „To byla na tehdejší dobu rarita. Perfektně jsme reprezentovali město,“ řekl Jan Kujal, který vedl orchestr do roku 1979.

Po Janu Kujalovi byl kapelníkem až do roku 1996 Alois Kujal. „Od osmdesátých let se měnily podmínky. Museli jsme provést změny. Zaměřili jsme se na taneční a komerční hudbu,“ řekl Alois Kujal.