Když si Jonáš Bujnoch a Václav Orlita vezmou sváteční šaty, vypadají jako z Divokého západu. Na hlavě nezbytný klobouk, k tomu košile, džíny, kožené nohavice jménem chapsy a kožené boty s ostruhami. Jejich život je western. A v okolí Frýdku-Místku koňáků přibývá.
Do sedla je přivedli rodiče. A z malých kovbojů vyrostli mladí muži, kteří jezdí tímhle stylem nejlíp v Česku.
„Naši si pořídili koně. Měli jsme je doma u baráku. V osmi letech jsem dostal k narozeninám poníka,“ vzpomíná jedenadvacetiletý Jonáš Bujnoch, jak s koňmi začínal. Na rezavém Pinďovi se naučil základy. „Jezdil jsem bez sedla a hrál si na indiány. Pak jsem začal jezdit ve westernovém sedle a přešel na kovboje,“ směje se.
Ke kovbojům vzhlížel jako malý i Václav Orlita. A nedávno je viděl na vlastní oči. „Byl jsem v Americe, ranče v Montaně mají své kouzlo. Ty rozlehlé pastviny a svobodný kovbojský život,“ povídá třiadvacetiletý mladík, který už v sedle leccos dokázal. Western jezdí závodně, věnuje se disciplínám, kterým se říká all around. Předvádí v nich například, jak ladně kůň chodí, kluše i cválá. A taky, jak zvládá různé překážky, třeba projít brankou či přes vodní příkop a přes klády položené na zemi. Ornita je v téhle kategorii dvojnásobným českým a dvojnásobným evropským mistrem.
Dva domácí mistrovské tituly má i Jonáš Bujnoch, v disciplíně zvané reining. „Anglický termín rein znamená otěž,“ říká Bujnoch. Reining je asi nejznámější z westernových kategorií. Kůň při ní předvádí atraktivní otočky na místě i brzdění z plného cvalu.
Holky se víc fintí
Western je pro ně životní styl. O westernovém ježdění říkají, že je přirozenější, bezpečnější a pohodlnější než klasické anglické. „Padá se opravdu málo, jen když je kůň mladý a obsedá se, anebo když je problémový,“ vysvětluje Bujnoch.
K westernu patří koně plemene quarter horse či paint horse, typická americká plemena. Jsou menší, rychlí, inteligentní a zároveň klidní.
Kovbojové jezdí zásadně v džínách. „Nechávám si je posílat z Ameriky, jsem vysoký a tady na sebe neseženu, co bych potřeboval. Jde o to, že když si sednete v sedle, běžné džíny vám vyjedou nad kotníky. My potřebujeme delší, aby to i v sedle vypadalo dobře,“ popisuje Bujnoch, který nic jiného než džíny ve skříni nemá.
Ještě jednu vychytávku tyhle kalhoty mají – hrubší šev bývá vně, a ne na vnitřní straně stehen. To aby v sedle netlačil.
Z Ameriky si westernoví jezdci nechávají dovážet i boty. „Bývají z pštrosí, krokodýlí či buvolí kůže a podléhají módě, chvíli se nosí špičaté, teď třeba s rovnou špičkou,“ vysvětluje Bujnoch.
Boty bývají vyšší, asi do půl lýtek, musejí mít hladkou podrážku a podpatek, aby dobře pasovaly do třmenů.
„Teď se nosí i barevné – fialové, zelené, žluté,“ dodává Orlita.
Holky si ve westernové módě mohou dovolit víc. „Můžou se parádit. Jezdí s náušnicemi, náhrdelníky, na košilích mají přišité kamínky. Fintí i koně,“ říká Orlita.
K westernu patří country, zní především na westernových šou. Když se dojezdí, občas dojde i na typicky kovbojské zpestření. „Třeba jak dlouho se kdo z nás udrží na mechanickém býkovi,“ smějí se Orlita s Bujnochem.
Ale jinak si na kovboje dávno nehrají. Soustředí se na to, aby jim koně šli, jak mají. „Je to radost, odreagování, a když pak jedete na závody a tuhle práci zúročíte, povede se vyhrát, stojí to za to,“ dodává Orlita.
