Poklad mezi veteší? Vyhrabte si ho | E15.cz

Poklad mezi veteší? Vyhrabte si ho

V chomutovském vetešnictví jsou Němci jako doma. Kupují rámy obrazů i zbraně z války.

Chomutov / Sklony k výměnnému obchodu měl Pavel Hrabovský už na základní škole. „Měnil jsem svačiny za všechno možné. Od zápalkových krabiček přes hračky až po šavle,“ zapátral v paměti sedmačtyřicetiletý chomutovský vetešník. Čtyři roky po revoluci začal v tomto oboru i podnikat.

Cennosti i cetky

V zaprášených regálech jeho krámku se vedle uměleckých předmětů za padesát tisíc povalují cetky za desetikorunu. „Máte zájem o něco konkrétního? Zkuste se pohrabat tam v té krabici,“ ukazuje na jednu z beden na zemi.

Na stole má starožitné hodiny, cenné svícny a bronzové sochy. A hned vedle nemoderní videa, nefunkční vysílačky nebo omšelé vánoční ozdoby ze sedmdesátých let. „Jedni se takových věcí zbavují, pro jiné jsou to hotové poklady,“ dodává výmluvně vetešník. Za pár drobných se u něj dá pořídit třeba sestava k elektrickým vláčkům. Je ovšem nutné počítat s tím, že jí schází nějaká kolej. Nebo zachovalá panenka, které chybí noha.

Staré věci skupuje a vyměňuje na různých burzách po Evropě, především v Německu. „Paradoxní je, že nakoupím tam a Němci si pro to přijedou k nám. Oni asi na bleší trhy moc nechodí,“ míní Hrabovský.

Němci smlouvají

Sasové jsou také jeho nejčastějšími zákazníky. Ti si do Chomutova jezdí výhradně pro starožitnosti. Hlavně pro dobové sklo a porcelán. Za originály jsou prý ochotni dát poměrně velké peníze. „Mají ohromný zájem i o zbraně a výstroj z druhé světové války,“ popisuje majitel vetešnictví.
Zato obrazy moc na odbyt nejdou. Ve vetešnictví je někdy možné pořídit za třetinovou cenu i olejomalby takových autorů jako jsou Žáček, Zindel nebo dokonce Filla. „Jen málokdo dnes dá za obraz víc, než je hodnota rámu,“ poznamenal Hrabovský. O rámy zase stojí Němci, protože u nich jsou tyto služby drahé. „Překvapivé je, že všichni Němci smlouvají. I u věcí za dvacku se zeptají, jestli to nepůjde za patnáct,“ podivuje se vetešník.
Zboží do svého obchůdku získává též z pozůstalostí nebo při stěhování.

Harampádí z půdy

„Chodí za mnou starší lidé, že jim někdo umřel nebo že opouštějí dům. Ptají se, jestli nestojím o nějaké harampádí, co mají na půdě. Většinou ty věci koupím všechny. Polovinu z nich pak vezu na skládku, protože jsou nepoužitelné,“ tvrdí Hrabovský.

Z veteše, která leží na jeho pultu moc dlouho, jen sfoukne prach a zbaví se jí. Na nový rok ji nahází do bedny, kterou postaví před krám. „Legrační je, když sem pak lidé nosí vyhozené věci zpátky i s mými cenovkami,“ podotkl vetešník.

Vzpomínka na mládí

Vysloužilé předměty, které mu lidé přinášejí, většinou neodmítá. „Můžou se hodit někomu jinému. Nedávno sem přišla stará paní a viděla tu stejné kuchyňské hodiny, jaké měla před padesáti lety. Chce je mít znovu doma jako vzpomínku na mládí,“ říká vetešník.

Hrabovský si myslí, že by si lidé měli svých starých věcí víc vážit. „Většina z nich je ruční práce. Oproti plastovým a jednorázovým asijským výrobkům, které teď zaplavují trh,“ vysvětluje muž za pultem.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!